Bohdan Melichar

Nakladatelství a knihkupectví v Berouně a v Hradci Králové

Nakladatelská působnost 1902, 1907–1931

Bohdan Melichar (* 1874 Telč, † 1947 Hradec Králové) se vyučil knihkupcem u Emila Šolce v Telči, praxí prošel u několika firem v Praze a v Hradci Králové, naposled pracoval jako účetní u Jana Otty. 1900 získal knihkupeckou koncesi pro Beroun, kde otevřel knihkupectví. 1903 je prodal Václavu Antonymu a v Hradci Králové převzal upadající knihkupectví Gustava Fukače (původně od 1808 nejstarší hradecké knihkupectví Jaroslava Pospíšila). Po získání koncese je téhož roku převedl na své jméno, 1912 je modernizoval a přemístil do nové budovy. Od 1907 rozvíjel deset let též intenzivní nakladatelskou činnost, kterou však po 1918 výrazně omezil. Za 1. republiky se angažoval ve stavovských organizacích. Podílel se na zřízení Obchodního družstva českých knihkupců, byl zakladatelem a pak starostou východočeského knihkupeckého grémia, funkcionářem Svazu českých knihkupců a nakladatelů, soudním znalcem pro knihkupectví krajského soudu v Hradci Králové. 1925 spoluzakládal vydavatelské družstvo českých knihkupců Osvěta. 1931 prodal hlavní závod Stanislavu Kuchařovi a ponechal si jen knihkupeckou filiálku, která působila pod jeho jménem až do 1948, kdy ji převzal Rudolf Rejchrt.

Vyšlo cca 85 titulů. – Již 1902 v Berouně založil Melichar první edici Domácí bibliotéka, kterou však po 1. svazku (povídky Josefa Leopolda Hrdiny) přenechal svému nástupci Václavu Antonymu. V Hradci Králové zahájil 1907 nakladatelský program, opřený redakčně, překladatelsky i autorsky o hradecké pedagogy, zejména o profesory Obchodní akademie. Populárně-naučná Melicharova bibliotéka (1907–1916; ke konci Melicharova bibliotéka vědy a práce) zahrnula výběr původních i přeložených publikací k různým společenským tématům (mravní výchova a sebevýchova, zdravověda, zákonodárství, sociální bydlení, antropologie), doplněných o monografie osobností (Bedřich Smetana, Henrik Ibsen), cestopisné reportáže a dějiny Čech. Melicharův výkvět světových literatur (1909–1917, red. Otokar Šimek) soustředil v osobitém výběru překlady z angličtiny (Arthur Thomas Quiller-Couch), dánštiny (Jens Peter Jacobsen), francouzštiny (Edmond de Goncourt), italštiny (Luigi Capuana), němčiny (Gottfried Keller, Ludwig Tieck), polštiny (Kazimerz Przerwa-Tetmajer), ruštiny (Anton Pavlovič Čechov, Fjodor Michajlovič Rešetnikov) a švédštiny (Gustaf af Geijerstam) s úvodními studiemi (psali je Josef Julius David, Otokar Fischer, Karel Frypés, Milada Krausová-Lesná, Arne Novák, Stanislav Minařík, Otokar Šimek, Karel Vetter, František Vondráček) a fotografiemi autorů. Od 1912 vycházely levnější svazečky kratších próz v menším formátu (Zinaida N. Gippius, Conrad Ferdinand Mayer, Prosper Mérimée, Władysław Stanisław Reymont), po návratu k původní podobě (Gustave Flaubert) edice 1917 zanikla. Melicharova těsnopisná knihovnička (1911) nabídla studentům ukázky záznamu odborných přednášek, edice Perličky literární (1912–1918, red. Josef Pešek) komentovaná vydání české klasiky (František Ladislav Čelakovský, Karel Jaromír Erben, Vítězslav Hálek, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha) a Adalberta Stiftera. Edice Veselé chvilky (1916–1917) se vrátila k přeložené próze (Ludwig Thoma aj.). Mimo edice vyšlo několik titulů původní a přeložené beletrie (Louis Křikava, Max Leonier, vl.jm. Jan Pavlík, Quido Maria Vyskočil; Friedrich baron de La Motte Fouqué, Gösta Segercrantz). Významnější však byla literatura faktu a odborné příručky: cestopis po Palestině Jana Hejčla, průvodce po Hradci Králové historika umění Zdeňka Wirtha a hradeckého architekta Františka Tichého (od 1913 do 1928 ve 4 vydáních), populární kuchařky Anuše Kejřové a Marie Součkové v rozličných variantách a vydáních, učebnice a cvičebnice angličtiny Josefa Julia Davida, dějiny české literatury a učebnice těsnopisu Františka Mejsnara aj. Do nabídky vlastní produkce zařadil Melichar i výprodej nákladu několika knih jiných nakladatelství (zejména prostějovského Nového života), které opatřil novými obálkami i titulními listy. Jako obálková vydání uváděl podruhé na trh i některé tituly Melicharovy bibliotéky. – Ve výzdobě knih střídaly původní pozdněsecesní dekor (iniciály R. P. na některých obálkách snad odkazují k jejich autorovi) atraktivnější narativní dějové obálky; regionální motivy uplatnil malíř a grafik Jaroslav Vlček. Tisk Melichar zprvu zadával různým tiskárnám z blízkých i vzdálenějších měst (mj. František Ottmar v Holicích, Družstvo knihtiskárny v Hranicích, J. Schreiber v Kolíně, Edvard Leschinger v Praze). Od 1910 krátce tiskl v pražské Dělnické knihtiskárně (1. svazek edice Perličky literární a snad i další tituly graficky upravil František Kysela), od 1912 převážně v Jihlavě u svého bratra Antonína Melichara (* 1880 Telč, † 1928 Jihlava), který se pokusil navázat na typografická řešení Dělnické knihtiskárny.

Dokumentace: Seznam 1910, 1912.

Literatura a prameny: Kulturní význam knihkupce pro město, Kraj královéhradecký 3, 1912, č. 39, s. 2; Jubileum jednoho knihkupectví v Hradci Králové, Kraj královéhradecký 19, 1928, č. 85, s. 6; Ž. [L. K. Žižka]: K šedesátce kol. Bohdana Melichara, Československý knihkupec 11, 1934, s. 359–360; jk [Jaroslav Kuna]: Životní práce knihkupce Bohdana Melichara, Knihkupec a nakladatel 9, 1947, č. 31/32, s. 309.

Související osobnosti

Působiště

Beroun, Hradec Králové

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 20.04.2017 22:15

M