Bratří Řimsové

Nakladatelství při stejnojmenné knihtiskárně v Blatné

Nakladatelská působnost 1936–1949.

Knihtiskárnu Karla Nepodala v Blatné si 1930 pronajali a téhož roku na úvěr koupili bratři Oldřich Řimsa (* 1899 Soběslav, † 1969 Blatná) a Jaroslav Řimsa (* 1905 Soběslav, † 1976 Praha). Dalším podílníkem byl zprvu nevlastní bratr původního majitele Bohumil Nepodal. Oldřich Řimsa, který převzal řízení tiskárny, absolvoval měšťanskou a živnostenskou školu, vyučil se sazečem v Soběslavi a před příchodem do Blatné pracoval od 1918 jako sazeč v různých městech, naposledy v Praze. 1933 odkoupil Nepodalův podíl v tiskárně, která pak koncem 1934 změnila název na Knihtiskárna Bratří Řimsové. Od 1935 (5. ročníkem) byli oba bratři uváděni jako majitelé a vydavatelé regionálního čtrnáctideníku Blatenské listy (Oldřich Řimsa byl 1935–1937 s přestávkami i jeho odpovědným redaktorem). Oba bratři se účastnili společenského, kulturního a sportovního života, Oldřich Řimsa byl členem hospodářských spolků a finančních ústavů v Blatné. Od 1936 připojila firma k tiskům na zakázky (publikace regionálních institucí, spolků, nakladatelů vlastních spisů i místních firem, zejména pěstitele růží Jana Böhma) i knihy ve vlastním nákladu. Za německé okupace byl Oldřich Řimsa několikrát vyslýchán a krátce vězněn, Jaroslav Řimsa byl odsouzen a 1941–1945 vězněn za účast v sokolském odboji. 1942 byla firma protokolována jako veřejná obchodní společnost Bratři Řimsové v Blatné, knihtiskárna a nakladatelství. Vzápětí rozvinula intenzivní nakladatelskou činnost, od 1944 pod neprotokolovaným názvem Jihočeské nakladatelství Bratří Řimsové. Po 1945 odešel Jaroslav Řimsa do Prahy a osamostatnil se. Oldřich Řimsa se podílel na založení a vedení Jihočeské společnosti národohospodářské se sídlem v Českých Budějovicích, zaměřené na rozvoj regionu. V Blatné tiskl dvě revue společnosti Jihočeský plán (1945–1946) a Jihočeská kultura (1945) a byl jejich odpovědným redaktorem. V Jihočeském plánu (listopad 1945) kritizoval poválečné poměry v tiskárenství (stať Situace v grafickém průmyslu), v Jihočeské kultuře (prosinec 1945) spojil kritiku tehdejší nakladatelské situace s anonymní obhajobou svého válečného nakladatelského působení (stať Kniha, čtenář a nakladatel; podepsáno Venkovský nakladatel). Již v březnu 1948 byla na podnik uvalena národní správa, která byla načas zrušena a v srpnu tr. opět obnovena. Později byla tiskárna znárodněna a 1950 včleněna do národního podniku Západočeské tiskárny. Do 1970 ji řídil Adolf Mařík, původně faktor tiskárny a pak jeden z jejích národních správců. Oldřich Řimsa byl ve své bývalé tiskárně zaměstnán do 1952, pak jako bývalý podnikatel obtížně získával a často střídal zaměstnání (pracoval v pekárně, na státním statku i jinde převážně jako účetní nebo skladník). 1961 byl pro vykonstruovaná obvinění odsouzen a vězněn, 1962 byl amnestován. Jeho strojopisné paměti jsou uloženy v rodině. Jaroslav Řimsa pracoval po znárodnění svého pražského podniku ve strojírenství.

Vyšlo cca 50 titulů. – Drobné brožury první edice tiskárny Blatenská knihovnička (1936–1938, red. Vladimír Havel) přinesly s oporou v příspěvcích Blatenských listů (redaktor byl týž) převážně portréty význačných osobností jihočeské politiky a kultury (šlechticů Ferdinanda Hildprandta a Bedřicha Schwarzenberga, pedagogů loutkáře Jaroslava Průchy a vlastivědného pracovníka Josefa Siblíka, politika Antonína Kaliny). 1939 s odchodem z Blatenských listů přenesl Havel edici do Tábora, kde krátce (do 1940) v témže programu pokračovala nákladem tiskárny Autografia. (Chystaný a nevydaný svazeček edice o legendárním vrchním číšníkovi pražské Unionky Františku Paterovi nakonec Havel uplatnil až jako novoročenku firmy Bratří Řimsové na rok 1949.) S profesionalizací nakladatelské složky blatenského podniku (od 1943) byl nakladatelským redaktorem nejprve ambiciózní kulturní publicista Antonín Filippi, který do edičního programu pohotově zařadil prózy svých spolupracovníků z pražského působení (Pavel Kutný, Pavel Lovrič, Karel Fleissig a Zdeněk Rón) a po válce i vlastní tendenční dobrodružný příběh pro chlapce. 1945 rovněž s redakčním kruhem řídil revui Jihočeská kultura (vyšla jen 2 čísla). Asi 1946 převzal redakci staronový spolupracovník podniku, českobudějovický vlastivědný pracovník Vladimír Havel, který rozšířil účast krajových autorů z tvorby pro děti a mládež na celé spektrum produkce. Pro zprvu nečleněnou beletrii od překladů (Stijn Streuvels, B. Traven, Alice Tisdale Hobartová, Jean Feuillard) po původní románovou a povídkovou tvorbu, výjimečně verše (mj. blatenský rodák František Hrbek, Jaromír Hořejš a Růžena Schwarzová) byly postupně vytvářeny volné ediční řady Dálky (1946–1948), Domov (1947–1949) a Kořeny (1947–1948). Ženská četba (Míla Němcová, Míla Pachnerová a reedice Heleny Malířové) vycházela v edici Eva – Ženský kruh (1947–1948), původní četba pro starší děti a mládež (mj. Vladimír Havel, Jiřina Havlová, Ludmila Jakšová-Polívková, Bedřich Karásek, Anežka Klicperová, Jiří Vojnar) v edicích Slunečnice (1945–1949) a Rozmarýn (1948). Nerozvinula se edice vzpomínek Vlasta (1947; jen Eliška Krásnohorská) ani poslední, jediná ryze odborná edice nakladatelství Jihočeská knihovna (1949; Bedřich Dubský: Pravěk jižních Čech). – Na výzdobě a grafické úpravě knih se zprvu podíleli zejména Emil Cimbura a Otakar Fuchs, s Havlovým příchodem se kmenovým výtvarníkem nakladatelství stal středoškolský pedagog a malíř Václav Polívka (vydal zde i sérii vánočních pohlednic), jehož ve stejném kreslířském pojetí doplnila malířka a grafička Ludmila Jakšová (zejména výzdobou edice Eva). Knihy pro děti ilustrovali rovněž Dagmar Beranová, sochař Bohumil Dobiáš a Jaroslav Vojna.

Dokumentace: Seznam [1947].

Literatura a prameny: Ondřej Hejl: Knihtiskárny v Blatné v letech 1894–1950, Výběr (České Budějovice) 41, 2004, s. 25–44.

Související osobnosti

Působiště

Blatná

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 17.01.2016 23:33

Ř

  • Bratří Řimsové