Cíl (Liberec)

Nakladatelství původní beletrie a naučné literatury v Liberci; knihtiskárna, knihkupectví

Působnost 1945–1949

Původně německou tiskařskou, nakladatelskou a knihkupeckou firmu založil 1857 v Liberci Heinrich Tugendhold Stiepel. 1886 ji se svým bratrem Juliem přetvořil ve společnost Gebrüder Stiepel, G. m. b. H. (česká varianta názvu Bratří Stiepelové, spol. s. r. o.), která pak působila, naposledy jako komanditní společnost řízená vnukem zakladatele Wilhelmem Stiepelem, do května 1945. Jako německý konfiskát ji pro sociální demokracii převzal do národní správy poslanec Josef Veverka. Firma, jejíž součástí byly tiskárna s přidruženými provozy, nakladatelství, knihkupectví a továrna na kufry v Liberci a knihkupecká filiálka v Jablonci nad Nisou, působila zprvu pod názvem Bratří Stiepelové v národní správě. V prosinci 1945 změnila název na Cíl, tiskařské a nakladatelské podniky. Nakladatelství Cíl řídil vedoucí firemního knihkupectví Adolf Žabka, bývalý obchodvedoucí mladoboleslavské firmy Jos. L. Švíkal, jako redaktoři působili Václav Brož a Alois Janata. Po likvidaci sociálnědemokratické strany převzaly v létě 1948 roku knihkupeckou prodejnu v Liberci komunistické podniky Svoboda a vzápětí změnila nejprve tiskárna, později i celá firma Cíl název na Severografia, závod Václava Kopeckého. S novým nakladatelským zákonem z března 1949 ztratila nakladatelské oprávnění a dále působila jen jako tiskárna, od 1950 pod názvem Severočeské tiskárny, národní podnik, závod Václava Kopeckého. – 1946–1948 vycházel závodní časopis Náš cíl (od roč. 1, 1946, č. 2 s názvem Otazník a od roč. 3, 1948, č. 8/9 Severografia), který řídil s redakčním kruhem Boh. Menger. Příspěvky se převážně věnovaly odborné tiskařské problematice a odborovým a sociálním záležitostem. Častým objektem satirických veršů a glos byla moderní poezie v časopisu Mladé archy, který firma tiskla.

Vyšlo cca 55 titulů. – Pod firmou Bratří Stiepelové v národní správě vyšly aktuální příležitostné tisky (výzva Zdeňka Nejedlého k navrácení Kladska, verše Jiřího M. Paláta) a dětské knížky Františka Páty s podbízivými ilustracemi (pseud. Suska). Intenzivnější nakladatelská produkce se značným podílem reedic starších titulů, rozvíjená nakladatelstvím Cíl (od podzimu 1948 Severografia), se orientovala především na literaturu pro děti a mládež a na oddechovou četbu. Knihy pro mládež a starší děti přinesly mj. historické příběhy (Karel Sellner), naučnou beletrii (J. K. Čemus), aktuální chlapecká dobrodružství (František Kvasil, Pavel Kutný), humoristickou četbu (Eduard Kirchberger pod pseud. Kg z Lgb.) i dívčí romány (Lilly Hodáčová, Olga Soukupová a Miloslav Bureš). Pro menší děti vyšly soudobé pohádky (Lilly Hodáčová, Sylva Roštíková, Růžena Slavíková) a verše (Miroslav Bureš). Detektivkami a dobrodružnými romány přispěli Zdeněk Vojtěch Peukert (pseud. Edgar Collins) a Eduard Kirchberger (pseud. E. Kágé). O angažované společenské prózy se pokusili Ladislav Pokorný, Miloslav Bureš a Viktor Kovář, knihu povídek připojil Vladimír Mikolášek. Reedicemi se nakladatelství vrátilo k románům Heleny Malířové. Naučnou tvorbu zastoupila nejprve „knižnice praktických příruček“ Poznejte pohraničí (1946), v níž Václav Moravec a Alois Janata publikovali průvodce po Liberci a Jizerských horách. V „knižnici aktualit z pohraničí“ Severočeský kraj (1946–1947), určené především členům sociální demokracie, informovali o aktuálních událostech obecné i stranické politiky Václav Brož a Alois Janata, příspěvek k regionálním dějinám dělnického hnutí zařadil Vojtěch Dundr. Severočeská ročenka Cíl (red. Václav Brož a Alois Janata) po 1. ročníku (1948) nepokračovala. Edice Obrazy ze staročeského soudnictví (1946–1948) soustředila texty tzv. černých či smolných knih útrpného práva měst Bystré, Smidary, Solnice a Dobruška (avizovaný Náchod už nevyšel), které z originálů opsal a dobovými právními předpisy i ilustracemi doplnil právník a historik Emil Pavel Lány, tragicky zahynuvší na počátku Pražského povstání 1945. O výlučnosti edice v rámci produkce nakladatelství svědčí opakované označení „bibliografické umělecké závody“ Cíl, resp. Severografia v tirážích svazků, ruční papír, číslování nákladu (1000 výtisků) i jednotná anonymní grafická úprava. – Kmenovým grafikem nakladatelství byl podnikový typograf Boh. Menger, který shodným grafickým řešením sdružil většinu próz pro chlapce a starší děti. Zprvu konvenční výtvarný doprovod (Franta Patočka aj.) postupně modernizovali mj. Václav Junek, Karel Vodák a Karel Teissig.

Literatura a prameny: Josef Veverka: Již ne německý Stiepel, ale český Cíl, Náš cíl 1, 1946, č. 1, s. 1–2.

Související osobnosti

Působiště

Liberec

Heslo bylo naposledy změněno 04.08.2017 21:30

C

  • Cíl (Liberec)