Dr. Václav Tomsa

Nakladatelství právnické a uměnovědné literatury v Praze na Vinohradech

Nakladatelská působnost 1928–1948

JUDr. Václav Tomsa starší (* 1881 Přepeře u Turnova, † 1937 Praha) absolvoval soudní praxi v Mladé Boleslavi a od 1915 byl advokátem v Praze. 1919 se ujal nákladu oficiálního periodika Sbírka rozhodnutí nejvyšších stolic soudních Republiky československé (jeho 4 řady publikovaly judikáty Nejvyššího soudu ve věcech občanských a trestních a Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních a finančních), které vydával pod firmou Právnické vydavatelství JUDr. Václav Tomsa. První knižní titul vydal až 1928, v září 1929 založil nakladatelství a 1930 získal nakladatelskou koncesi omezenou na vydávání právnické literatury. Významnější nakladatelskou činnost rozvinul až jeho syn JUDr. Václav Tomsa mladší (* 1912 Praha, † ? ?), absolvent reálného gymnázia a Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od 1932 působil v otcově nakladatelství, po jeho smrti v prosinci 1937 převzal vedení podniku a 1939 převedl omezenou nakladatelskou koncesi na své jméno. Po březnu 1939 se účastnil schůzek odbojářů a od počátku 1940 ilegálně zaměstnával židovského právníka a publicistu Otakara Weisla, zapojeného do protinacistického odboje, kterému rovněž umožnil publikovat pod pseudonymem Martin Koval a snad i pod svým jménem. Počátkem 1941 kriticky zhodnotil současný stav české knižní produkce (stať Knižní konjunktura a národní tvorba duchovní, Naše doba 48, 1940/1941, s. 221–226; autorem textu byl možná Otakar Weisl) a po získání plné nakladatelské koncese téhož roku rozšířil program nakladatelství především o naučné spisy uměnovědné, které vydával souběžně s literaturou právnickou pod pozměněným firemním označením Dr. Václav Tomsa. Spoluzakládal spolek Kruh krásné knihy a za německé okupace byl nakladatelem dvou jeho publikací (1942 a 1943). V září 1943 byl na udání zaměstnance firmy spolu s Weislem a dalšími zatčen a vězněn gestapem. Weislovi se podařilo uprchnout, byl však znovu zatčen a Tomsa byl 1944 z vazby propuštěn. Po osvobození 1945 čelila jeho manželka obvinění, že přispěla k Weislovu dopadení, její stíhání však bylo 1946 zastaveno. Při americkém náletu na Prahu v únoru 1945 zničil dům s nakladatelstvím i Tomsovým bytem přímý zásah. Na nové adrese pak knihy vycházely do 1948, některé řady Sbírky rozhodnutí nejvyšších stolic soudních pokračovaly ještě 1949. Osudy nakladatele po likvidaci firmy nebyly zjištěny.

Vyšlo cca 60 titulů. – Po vzpomínkovém sborníku ke sjezdu bývalých českých důstojníků terezínsko-litoměřické posádky (1928) se nakladatelský program zaměřil v intencích vydávaného periodika především na výklady a přehledy právních rozhodnutí. Václav Tomsa starší založil ve vlastní redakci edici Knihovna zákonů Republiky československé (1931), která však po úvodním svazku (konkurzní a vyrovnávací řády s komentářem Julia Karmána) pokračovala až v poválečném Československu. Václav Tomsa mladší se zprvu zaměřil především na výklady zákonů a předpisů, zaváděných v Protektorátu Čechy a Morava (autoři Karel Loula a Miloš Šebor), na advokátní řád a tarify (sestavili je funkcionáři advokátní komory Stanislav Hendrych, Jan Koneczny a Evžen Tarabrin) a na judikaturu v různých oblastech práva ve volné řadě Přehledy (1942–1944) i ve specializovaných souborech (mj. Sbírka právních předpisů pro lékaře, 1941–1948; Sbírka živnostensko-právních posudků Ústředny obchodních a živnostenských komor, 1942; Sbírka právních předpisů pro obchod a živnosti, 1947–1948). Pro edici Finanční knihovna (1945–1948, zprvu red. František Rozhoň) zpracovali pracovníci ministerstva financí a finančního ředitelství (Bohuslav Cirkl, Josef Leipert, Jan Semerád, Karel Lang, Josef Dvořák, Rudolf Svoboda aj.) přehledy zákonů a předpisů k daním, dávkám z majetku a poplatkům včetně judikátů. Obecněji koncipovaná Knihovna Klubu čsl. právníků (1947–1948, red. Ctibor Floreán) přinesla příspěvek k novým právním poměrům v česko-slovenských vztazích (Jaroslav Morávek) a přednášku o situaci v Organizaci spojených národů (ve slovenštině Vlado Clementis). V obnovené edici Knihovna zákonů Republiky československé (1947–1948, red. Václav Tomsa mladší) komentovali trestní a notářský řád a další předpisy Antonín Kolbaba, Jan Tolar, Josef Rubeš, Vladimír Verner, František Kovařík a Josef Kunc. K hlavní právnické tematice nakladatelství se vrátila edice Rozhledy po judikatuře (1948), která však po úvodním svazku (Věra Kizlinková o pracovním právu) již nepokračovala. Souběžný program původní výtvarně-historické, teatrologické a hudebně-vědné literatury, zprvu limitovaný protektorátními omezeními a později přerušený likvidací nakladatelství, otevřela monografie malíře Jindřicha Pruchy (Jarmila Kubíčková, 1941). Díla sochaře Jana Kavana a malíře Karla Černého (autor Jan Drda) představila edice Výtvarný dnešek (1943, red. Jaromír Pečírka, Jan Květ a Kamil Novotný). Významné práce z dalších oborů vyšly v edici Knihovna Dramatického svazu (1942, red. Miroslav Rutte; jen Frank Tetauer: Drama i jeho svět), ve volné řadě Knihy poznání (1943; jen Josef Hutter: Hudební myšlení) i samostatně (Růžena Vacková: Výtvarný projev v dramatickém umění, říjen 1948). Dobová inscenace Národního divadla inspirovala vydání hry Václava Klimenta Klicpery Zlý jelen (úprava Jiří Frejka, ilustrace Jiří Trnka, 1943), teprve po válce mohlo vyjít Souborné dílo Jaroslava Kvapila o čtyřech svazcích (1945–1948). Program doplnily verše a eseje Jiřího Zhora, drobné bibliofilie (básně Františka Hrubína a Jana M. Tomeše, sborníček statí k Zápisníku zmizelého Leoše Janáčka) a cestopisná reportáž ze severní Ameriky (Alena Bernášková). Edice Library of English and American Literature – Knihovna anglo-americké literatury (1947–1948, red. A. J. Moore) zařadila antologie anglické poezie a prózy v originále. – Po ojedinělé grafické účasti Slavoboje Tusara (1928), snad autora nakladatelské značky, byli profesionální výtvarníci Josef Kaplický, Method Kaláb, Milan Hegar a především František Muzika přizvání až ve 40. letech k úpravě uměnovědných publikací a beletrie. Do spisů Jaroslava Kvapila přispěli kresbami Cyril Bouda, Viktor Stretti, Josef Wenig, Jan Konůpek, Max Švabinský a Josef Bidlo, bibliofilie doprovodili původní grafikou František Tichý a Josef Istler. Kmenovou tiskárnou nakladatelství byla od počátku mladoboleslavská firma Hejda a Zbroj, náročnější zakázky tiskly Průmyslová tiskárna a Unie v Praze, po válce též tiskárny v pohraničí.

Literatura a prameny: Krs. [Jan Kapras ml.]: Tomsa Václav JUDr. [starší] ..., Ottův slovník naučný nové doby sv. 6, díl 2, 1943, s. 1175; Alena Hájková: Příběh skupiny Otakara Weisla, in Nisko 1939/1994 (Ostrava 1995), s. 266–275.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 13.05.2016 07:50