Edvard Leschinger

Nakladatelství při stejnojmenné knihtiskárně v Praze

Nakladatelská působnost 1903–1934

Syn železničáře Edvard Leschinger (* 1858 Rozbělesy, dnes Děčín-Rozbělesy, † 1945 Mělník) se 1877 vyučil sazečem v pražské knihtiskárně Františka Šimáčka (tehdy z politických důvodů vedené na jméno a koncesi Šimáčkova přítele slavisty Josefa Koláře pod firmou Jos. Kolář a spol.), v níž pak byl zaměstnán postupně jako sazeč, metér a korektor. Od 1886 byl faktorem v tiskárně F. B. Batovec, od 1891 ředitelem knihtiskárny firmy J. Otto, 1900 působil krátce v tiskárně Dr. Ed. Grégr. 1901 založil na koncesi z téhož roku v novostavbě Novákova obchodního domu na Novém Městě vlastní tiskárnu se zaměřením na barvotisk (chromotypografii). Zprvu rozvinul i nakladatelství, které však postupně omezoval, zejména po přemístění závodu do vlastního domu (okolo 1912). Rovněž tiskárna postupně upadala a ve 2. polovině 30. let 20. století po konkurzním řízení zanikla. – Osobně se Edvard Leschinger výrazně angažoval v tiskařských korporacích. 1887 s dalšími inicioval založení Spolku faktorů knihtiskáren a písmolijen pražských (vzpomínku publikoval v Typografických listech 1937), později byl starostou pražského grémia knihtiskařů a ve 20. letech 20. století též prezidentem Svazu grafických grémií.  

Vyšlo cca 45 titulů. Elektronické bibliografické zdroje chybně vykazují jako produkci nakladatelství i některé tituly (zejména periodik a separátů), které firma jen tiskla na zakázku jiných subjektů. – V  nesourodé produkci, formované bez zjevného edičního programu zřejmě převážně příležitostnými nabídkami autorů, se opakovaně prezentovali Adolf Červinka (verše a překlad z francouzštiny), František Josef Čečetka (historické prózy a dramata), Růžena Jesenská (prózy), Vladimír Frída a Maryša Radoňová Šárecká (verše pod jm. Maryša B. Šárecká). Dále mj. přispěli prózou Louis Arleth, Jan O. Kralovec, Martin Pernica, Marie Poppeová, verši Adolf Brabec a František Táborský, dramaty Jaroslav Kvapil a Jan Leopold Brokeš, cestopisnými črtami Anna Řeháková, výborem z próz a veršů Adolf Wenig, výběrem příspěvků z Národního obzoru Karel Horký, mravoučnou dívčí četbou T. Fischerová a Eliška Krásnohorská. Beletrii doplnily politologické spisky (Antonín Pravoslav Kalina, David James Vaughan), populární právní návody (Theodor Řibřid), literárněhistorická studie (Arne Novák) a otisky aktuálních projevů. 1906–1910 byl Leschinger nakladatelem informačních a propagačních ročenek Letní sídla, lázeňská a léčebná místa v zemích Koruny české (pořádal je Vojtěch Kudlata). – Přednosti kvalitního a pečlivého tisku vlastního závodu znehodnotila u mnohých titulů rutinní neinvenční grafická úprava i kolísavá úroveň výzdoby a ilustračního doprovodu (Josef Boettinger, Ferdinand Engelmüller, Adolf Kašpar, Josef Otakar Štěrba, Josef Wenig, František Ženíšek mladší). Zdařilou výjimku představují přednostní výtisky Románu dítěte Růženy Jesenské s výzdobou Viktora Strettiho. – Výraznější stopu zanechala firma nákladem a tiskem obrazových reprodukcí k výzdobě českých domácností i spolkových místností (Karel Liebscher, Julius Mařák, Jaroslav Špillar); značného rozšíření dosáhl zejména výjev Josefa Mathausera Havlíček před násilným odvezením do Brixenu se loučí se svou rodinou a Raffaelova Madonna della Sedia.

Dokumentace: Seznam [1907], [1910] .

Literatura a prameny: Padesát let práce, Typografické listy 35, 1923, č. 19, s. 1; Gttd. [Jan Gotthard]: Jubilea, Knihkupecký oznamovatel 30, 1923, s. 317; ž. [L. K. Žižka]: Zemřel Ed. Leschinger..., Knihkupec a nakladatel 7, 1945, s. 42.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 20.04.2017 09:24