Emil Šprongl

Významné regionální nakladatelství při knihtiskárně a knihkupectví v Pelhřimově.

Nakladatelská působnost 1911–1948.

Vyučený sazeč Emil Šprongl (* 1883 Tábor, † 1958 Pelhřimov) koupil 1911 knihtiskárnu a knihkupectví Rudolfa Ruppa v Pelhřimově a obě živnosti převedl na vlastní koncese. Spolu s Ruppovým podnikem převzal během 9. ročníku (1910/1911) i tisk a náklad homiletického časopisu Kazatelna, který pořádal pelhřimovský děkan František Bernard Vaněk (časopis zanikl 40. ročníkem 1941/1942). Od 1919 Šprongl vydával regionální nepolitický časopis Týdeník z Českomoravské vysočiny (27 ročníků vycházelo do 1945). Během 1. ročníku sice jeho vydávání převzalo Vydavatelské a nakladatelské družstvo (jako odpovědní redaktoři se vystřídali Karel B. Tomášek, Marie Pernicová a Rudolf Pernica), od 1924, kdy „současné nepříznivé okolnosti ohrožovaly jeho existenci", jej však opět vydával, tiskl a za jeho redakci odpovídal Emil Šprongl, který do něj sám přispíval zejména cestopisnými črtami. Při svém knihkupectví (vedla je jeho sestra Marie) zřídil ve 30. letech obrazárnu s nabídkou originálů převážně jihočeských umělců, která od konce 30. let působila s označením Špronglova umělecká jizba. Od 1943 kompromitovaly Týdeník kolaborantské politické úvodníky a komentáře Gustava Dörfla a redaktora časopisu Rudolfa Liebschera. V květnu 1945 byl Šprongl zajištěn pro obvinění z kolaborace (údajně udržoval milostný poměr s Liebscherovou manželkou, německou státní příslušnicí, a byl členem Českého svazu pro spolupráci s Němci) a vydávání Týdeníku (pokračoval jen do srpna 1945) převzal Národní výbor v Pelhřimově. Na firmu byla uvalena národní správa, národním správcem se stal dosavadní vedoucí tiskárny typograf František Hadrava. Šprongl byl na podzim tr. vyloučen ze Svazu českých knihkupců a nakladatelů, protože „se prohřešil proti svým národním povinnostem".

Vyšlo cca 100 titulů. – Špronglův nakladatelský program formovala především vydávaná periodika. S převzetím nákladu Vaňkova časopisu Kazatelna pokračovala i homiletická edice Příloha Kazatelny (1912–1941, red. F. B. Vaněk), která časopis doplňovala zprvu jedním, později zpravidla dvěma svazky ročně. Soubory kázání v ní kromě redaktora Kazatelny uveřejnili mj. Antonín Melka, Václav Bělohlávek (Svatohor), Xaver Dvořák, Jan Machovec a Čeněk Kramoliš. Podobně jako předtím Rupp byl i Šprongl zřejmě nakladatelem jen některých svazků edice, formálně zpravidla vydávané „nákladem Kazatelny". Někdy byl uveden jen jako tiskař, několik titulů tiskly katolické tiskárny mimo Pelhřimov. Náklad v těchto případech zřejmě nesl buď Vaněk, nebo sami autoři svazku. Poslední dva obsáhlé cykly kázání F. B. Vaňka vyšly mimo edici přímo jako 38. a 39. ročník Kazatelny (1940, 1941). Některé další náboženské spisy autorského okruhu časopisu Šprongl dodatečně soustředil do edic Osvěta duchovní (1915–1920; převážně časové modlitby) a Knihovna duchovní (1917–1923; verše, náboženské hry). Mimo edice, ale v sjednocujícím grafickém řešení Františka Koblihy, vydal tři básnické sbírky Xavera Dvořáka (1933–1936). Nakladatelská produkce regionální beletrie a vlastivědy se významněji rozvinula po založení Týdeníku z Českomoravské vysočiny 1919, čerpajíc především z otiskovaných textů či z další tvorby jeho autorského okruhu. Zpravidla ze sazby časopisu, později i z nové sazby, vyšly po otištění v časopisu samostatně Špronglovým nákladem mj. historické stati středoškolského profesora Karla Polesného, cestopisné črty chirurga a primáře pelhřimovské nemocnice Ferdinanda Ehlera (některé si autor vydal knižně vlastním nákladem) a dívčí román Vlasty Javořické Princezna se zlatou hvězdou na čele. Přepracováním časopiseckého otisku vzpomínek F. B. Vaňka Pan řídící Zahálka vznikl nejúspěšnější titul Špronglova nakladatelství, román Na krásné samotě (1938). Téhož roku knižně vyšly i Vaňkovy vzpomínky Pelhřimov za války. Do Špronglovy nakladatelské produkce patří i několik titulů původní i přeložené beletrie, reportáží i populárních návodů, které 1924–1934 vycházely v časopisu na pokračování se samostatným stránkováním jako Příloha (i Románová příloha nebo Knihovna) Týdeníku z Českomoravské vysočiny. Některé z nich vyšly jen při časopisu (mj. beletrizované zážitky Rudolfa Liebschera z 1. světové války Děti v zákopech nebo překlad cliftonky Antonina Reschala Tajný aeroplán), jiné znovu vyšly samostatně jako knižní tituly Špronglova nákladu (reportáž cestovatele Václava Kotala Země zlata a utrpení nebo záznamy pelhřimovského policejního komisaře Antonín Potužáka Z pamětí pražského detektiva). Z dalších spolupracovníků časopisu u Šprongla knižně publikovali mj. Karel B. Tomášek, Marie Pernická, Libuše Pamětnická, později Jindřich Černý. Ve 30. letech formoval profil nakladatelské produkce zejména počátecký poštmistr a vlastivědný publicista Tomáš Zapletal, který od 1929 vedl samostatnou rubriku Týdeníku z Českomoravské vysočiny Počátky. Zapletal připravil knižně jubilejní sborníky příspěvků, dokumentů a korespondence k výročím Zdeňky Havlíčkové a zejména Otokara Březiny (poslední z třísvazkového březinovského souboru Rodný kraj vzpomíná již nevyšel). Působení význačných osobností v regionu měla mapovat levná brožurková Knižnice Českomoravské vysočiny (1936), v níž však vyšly jen dva Zapletalovy texty. 1939 přispěl Šprongl nakladatelskou účastí na jednom titulu k formování budoucího pražského nakladatelského podniku aktivistického publicisty a beletristy Vladislava E. Coufala EMNA. Za válečné nakladatelské konjunktury rozvinul edici Vyznání (1940–1947) s převahou básnických sbírek (Bohuslav Pavlíček, Eva Nonfriedová, Jaromír Měšťan, Jindřich Černý a Stanislav Augusta), doplněných sborníčkem k jubileu Maryši Radoňové-Šárecké (uspořádal Gustav Erhart). Mimo edici pak po válce vyšly další tituly básníka-samouka Stanislava Augusty a prózy Antonína Švehly. Produkci doplnily pelhřimovské adresáře, turistické průvodce a pohlednice Pelhřimova i dalších měst. – Po převzetí tiskárny Šprongl výrazně zlepšil úroveň tisku, dbaje zejména o modernizaci a kvalitu sazby. Účast výtvarníků na podobě jeho knih byla spíše příležitostná a nevytvořila jednotný styl nakladatelství.

Literatura a prameny: Hana Kábová, in Bedřich Kocman a Nová tiskárna Pelhřimov (Praha – Pelhřimov 2007), s. 22.

Související osobnosti

Působiště

Pelhřimov

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 21.04.2017 21:49