Lidová knihovna vídeňská

Edice a nakladatelství při české knihtiskárně ve Vídni

Působnost 1921–1941

Edici i stejnojmenné nakladatelství při tiskárně Lidová knihtiskárna A. Machát a spol. ve Vídni založil a řídil krajanský pracovník Antonín Machát(* 1880 Lomnička u Tišnova, † 1967 Praha). Vyučil se tiskařem v Brně, kde pak pracoval jako sazeč i korektor. Působil v odborovém hnutí a od 1909 byl členem sociální demokracie, z jejíhož pověření odešel 1910 do Vídně, kde se 1911 stal ředitelem české tiskárny a podílníkem tiskového družstva. Pracoval též jako funkcionář krajanských spolků a charitativních organizací, byl horlivým organizátorem krajanského kulturního a osvětového dění (zejména ve školském spolku Komenský). 1934 po zavraždění kancléře Dolfusse byl 5 týdnů internován v koncentračním táboře Wöllersdofu, po připojení Rakouska k Německu v březnu 1938 byla jeho spolková i vydavatelská činnost stále omezována a na jaře 1942 zastavena. Po 1945 přesídlil do Prahy, kde se stal poslancem Prozatímního národního shromáždění a podílel se na organizaci reemigrace rakouských krajanů do vlasti. Po únoru 1948 mu bylo další aktivní působení znemožněno.

Vyšlo cca 70 titulů. – V edici Lidová knihovna vídeňská (1921-1941, 1941 s názvem Vídeňská lidová knihovna, red. Antonín Machát) publikovali prózy, verše, dramata, úvahy a soubory fejetonů a článků menšinoví pracovníci i další účastníci vídeňského kulturního a politického života Milada Kalinová (vl. jm. Anna Dvořáková), Josef Petrů (i pseud. Petr Záhoř), S. Rouštecká (vl. jm. Vlastimila Karlasová), Jiljí Jahn, Josef Sýkora, František Hluchý, T. A. Buk (vl. jm. František Kubát), František Jančálek, Ladislav Šíša, B. Orlická, František Bořek Dohalský a Zdeněk Fierlinger. Cestopisné reportáže a kulturněhistorické topografie psali František Hlaváč, Antonín Machát a Emilie Jahnová, minulost i přítomnost české Vídně mapovali Jaromír Doležal, František Michálek a František Strnad. Edici zpestřily zpěvníky, jazyková učebnice i zahrádkářská příručka. Další připravované tituly Antonína Macháta a Františka Jančálka již nevyšly. – Standardní grafický rozvrh edice s výraznými dekorativními prvky a značku LKV navrhl absolvent vídeňské uměleckoprůmyslové školy a odborný učitel hlavní školy spolku Komenský Karel Mayer. Koncem 20. let rozrušily původní jednotnou podobu edice modernizační zásahy do jejího grafického řešení a výzdobu některých svazků rozšířily ilustrace, jimiž přispěli Jaromír Jindra, Eduard Tomek, Růžena Polejová a Valter Štěpáník. – Nákladem Lidové knihovny vídeňské vycházel též měsíčník pro mládež Útěcha (1923–1941; s redakčním kruhem jej řídili Antonín Machát a Anna Dvořáková, záhlaví nakreslil Adolf Kašpar) a  krajanské kalendáře a ročenky (rovněž převážně v redakci Antonína Macháta).  Pro příspěvky menšího rozsahu vznikla edice Československé hlasy z Vídně (1937, red. Antonín Machát), v níž však publikovali jen slovenský publicista V. H. Kurtha a S. Rouštecká.

 

Dokumentace: Seznam [1941].

Literatura a prameny: František Strnad: Československá Vídeň po válce (Vídeň 1926), s. 53–58; Antonín Machát: Naši ve Vídni (1946), s. 232–234; Bedřich Čepelka: Zemřel Antonín Machát, Československý svět 22, 1967, č. 3, s. 8.

Související osobnosti

Působiště

Vídeň

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 20.04.2017 09:23