Památník odboje

Nakladatelství při stejnojmenném vojenském ústavu v Praze

Působnost 1919–1929

Památník odboje, založený s cílem shromáždit písemné, obrazové i hmotné dokumenty protirakouského odboje 1914–1918 pro budoucí památník národního osvobození, působil od května 1919 zprvu jako umělecký poradní sbor při Ministerstvu národní obrany. S narůstající agendou se profesionalizoval (v červnu 1920 se jeho ředitelem stal legionář a spisovatel Rudolf Medek) a statutem z 26. 6. 1923 se konstituoval pod názvem Památník odboje, vojenský archiv a museum čsl. zahraničních vojsk jako samostatný vojenský ústav MNO s vlastní technickou správou. Kromě archivu (deponovaném v Národním muzeu), muzejních sbírek (na zámku v Troji), obrazárny (v letohrádku Hvězda) a fotografického pracoviště (v Trojické ulici) v něm působilo i zprvu agilní nakladatelské oddělení (sídlilo zřejmě spolu s administrativou na Staroměstském náměstí), které však ve 2. polovině 20. let svou činnost utlumilo. Od 1926 na jeho program navázalo nové nakladatelství Za svobodu (vedl je bývalý zaměstnanec Památníku osvobození Vladimír Štěpán), které též vydalo některá Památníkem připravená díla a převzalo distribuci části jeho starší produkce. 1929 (formálně 28. října t. r.) byl Památník odboje sloučen s dalšími archivními a muzejními institucemi obdobného zaměření (Archiv národního osvobození, Vojenský archiv a muzeum RČS) do nového vědeckého ústavu Památník osvobození (jeho ředitelem zůstal Rudolf Medek), který získal sídlo v budovaném areálu v Praze na Žižkově. Sporadická nakladatelská činnost Památníku osvobození se omezila na vědecké edice archivních dokumentů (Prameny k dějinám osvobození, Vojensko-historický sborník) a účelové tisky.

Vyšlo cca 115 titulů. – Knihovna Památníku odboje (1919–1926; poslední svazky 1929 v nakl. Za svobodu) soustředila v širokém žánrovém spektru příspěvky autorsky i tematicky spjaté s národněosvobozeneckým bojem Čechů a Slováků za 1. světové války, především v ruských legiích, ale i v Srbsku, Itálii, Francii, USA a v dalších zemích a světadílech, v rakouské armádě i v zázemí. Soubory válečné beletrie a dobové i vzpomínkové publicistiky (Rudolf Medek, Oldřich Zemek, Josef Kopta, Josef Mach, Zdeněk Němeček, František Matějka, Lev Sychrava, Otakar Husák, Pavel Fink, Josef Dýma, Karel Pergler, Vojta Beneš, Jules Eugene Pichon pod pseud. Jules Chopin, Ljudevit Pivko) doplnily dobové deníky a zápisky (Božena Seidlová-Holečková, Josef Kápar, Josef Švec, František Vondráček, Rudolf Pitra, Jaroslav Boháč, Jaroslav Hlinský, Václav Najbrt, Antonín Pavel) a komentované archivní dokumenty a historické stati (František Václav Krejčí, František Šteidler, Josef Kudela, Josef Logaj, Jiří Čermák, František Bednařík, Richard Kadlec, Josef Veselý, Lev Borský, Václav Ivičič, Alois Babka, Josef Sajdl, Václav Fryšek, Jindřich Skácel). Další ediční řady publikovaly texy přednáškových cyklů, které na téma odboje a osvobození pořádaly legionářské a ideově spřízněné korporace (některé přednášky zůstaly zřejmě neotištěny). V cyklu Československá revoluce (1923) přednášeli k obecnějším otázkám působení zahraničního i domácího odboje Edvard Beneš, František Tomášek, Lev Sychrava, Jan Bořil, Vojta Beneš, Josef Kudela, Josef Patejdl, Rudolf Raše a Václav Jaroslav Klofáč, ve slovenštině Anton Štefánek a Ivan Markovič. V navazujícím cyklu Naše národní osvobození (1924) se na některé dílčí otázky odbojové problematiky zaměřili Rudolf Medek, Antonín Mikuláš Číla, Emanuel Viktor Vozka, Jan Hajšman, Alois Eliáš, Jan Herben, F. V. Krejčí, Antonín Hajn, Augustin Šíp, Jiří Čermák, Ferdinand Šťastný, František Bednařík, Vladimír Haering, Jaroslav Kvapil, Viktor Svoboda, Josef Polák a Jerzy Bandrowski. V cyklu Žižkova doba (1924) otiskli texty svých přednášek k 500. výročí smrti Jana Žižky Václav Novotný, Rudolf Urbánek, Ferdinand Hrejsa, Jaroslav Prokeš, Václav Vojtíšek a F. M. Bartoš. Mimo edice doplnily odbojovou tematiku především reprezentativní „obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920“ Za svobodu (1923–1926; poslední svazek 1929 v nakl. Za svobodu) a vzpomínkový sborník Štefánikův memoriál (1929). Nepokračoval Legionářský almanach 1923, jediným titulem (Rudolf Medek) byla zastoupena literatura pro děti. Významnou součást produkce tvořily obrazové dokumentární i umělecké publikace (Návrat československých legií kolem světa do vlasti; Otto Matoušek: Jak jsme žili a bojovali na Rusi aj.), příležitostné bibliofilie, pohlednice (mj. série Legionářský salon) a reprodukce obrazů. Pro potřeby vlastní instituce dále vyšly výstavní katalogy, muzejní průvodce a propagační a informační brožury v češtině, francouzštině, němčině a maďarštině. – Na grafické úpravě a výzdobě publikací se podíleli legionářští výtvarníci, především Otto Matoušek, František Kupka, Jan Pašek, Miloslav Smolka (šifra MS), Jindra Vlček, Jaroslav Riedl a Viktor Nikodem. Tisk zajišťovala zejména firma Jar. Strojil v Přerově, kterou doplnily pražské tiskárny Ant. Strojil, Státní tiskárna, Unie, Lidová knihtiskárna A. Němec a spol., Grafia a další, v posledním období též tiskárna Ministerstva národní obrany.

Dokumentace: Seznam [1922], [1930].

Literatura a prameny: Památník odboje a veřejnost, in Průvodce museem čs. legií Památníku odboje v Troji u Prahy (1926), s. 31–[35]; V. R. [Vladimír Roubal]: Památník odboje, in sb. Knižní kultura doby staré i nové (1926), s. 207; Vladimír Roubal: Památník osvobození (Několik slov o jeho vzniku, vývinu a činnosti), in Průvodce museem Památníku osvobození (1932), s. 3–6; Jaroslav Werstadt: Předchůdci Památníku osvobození (Kus organisační historie našich středisk pro památky a dokumenty let 1914–1918), Zprávy Českého zemského archivu, sv. 7, 1931, s. [201]–237; též separát (1932), 32 s.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 04.08.2016 11:43