Václav Kraus

Nakladatelství beletrie a odborných spisů v Táboře; knihkupectví

Nakladatelská působnost 1895–1906

Václav Kraus (životopisná data nebyla zjištěna) přišel 1887 pravděpodobně z Plzně do Prahy, kde spolu s Karlem Voleským starším koupil od Václava J. Jelínka knihkupectví na Královských Vinohradech. Již následujícího roku však závod přenechal svému společníkovi a 1889 převzal táborské knihkupectví Arnošta Pešla (založil je 1866 Karel Janský, Pešl byl majitelem od 1881) spolu s pobočkou v Soběslavi. V Táboře Kraus vybudoval solidní knihkupectví s bohatým sortimentem, ke kterému 1895 připojil i nakladatelství. Soběslavskou filiálku od něho později koupil Rudolf Faitlík, který ji 1903 po získání koncese převedl na své jméno. Táborské knihkupectví prodal Kraus 1906 Václavu Šafránkovi a hodlal se věnovat jen nakladatelství (název firmy změnil na Nakladatelství Krausovo). Požadavek vdovy po nakladateli Karlu Janském na okamžité splacení zbytku půjčky, kterou její manžel poskytl Krausovi v začátcích podniku, však přivedl závod v září téhož roku do konkurzu. Ztráty věřitelů (zejména táborské tiskárny P. Frank) prohloubilo nízké ocenění knižního skladu konkurzním správcem. Část skladované produkce koupil v dražbě pražský knihkupec a nakladatel Josef Springer a začlenil do své nabídky. Kraus byl 1907 odsouzen pro zaviněný úpadek (nepodal návrh na konkurz, když dluhy převýšily jeho majetek a vedení účetních knih nepřizpůsobil obchodnímu zákoníku) ke 14 dnům vězení nepodmíněně. Pak byl údajně úředníkem v Brně. – Nezjištěný Václav Kraus psal v 1. polovině 20. let 20. století exotické dobrodružné příběhy pro sešitové edice pražské nakladatelky Anny Tylové.

Vyšlo cca 65 titulů. – Beletrii byla zprvu určena volná řada Poklad zábavy (1895–1897; autoři Georges Ohnet, Servác Heller a Jan Osten). Další nevýrazný beletristický program přinesl knížku veršů (František Xaver Svoboda), původní román (Václav Plaček pod pseud. V. P. Trnavský), povídky (Ignát Hořica) a překlad z němčiny (John Henry Mackay). Prózy populární německé novelistky Wilhelminy Heimburgové soustředil soubor Vilemíny Heimburgové spisy  (1896–1905), v němž po zániku firmy pokračoval do 1914 pražský nakladatel Adolf Synek. V edici Knihovna českého lidu (1902–1903) vyšla jen historická trilogie Bohumila Jandy Cidlinského. Po anonymním dobrodružném příběhu Poslední náčelník floridských Indiánů (1899) formoval profil produkce pro děti a mládež s důrazem na její výchovnou a vzdělávací funkci K. V. Rybář (životopisné údaje nebyly zjištěny). „Sbírka cenné četby z literatury cizí i domácí pro zábavu a poučení školní mládeže“ Jako rosa květům (1899–1906, red. K. V. Rybář) se podle úvodního prohlášení redaktora a nakladatele zaměřila na díla význačných autorů pro dospělé v úpravách pro mládež a s vysvětlivkami a doslovy. Po tematicky komponovaných souborech povídek cizích autorů (překlady z angličtiny, norštiny a ruštiny) následovaly zkrácené a upravené prózy Josefa Kajetána Tyla a Josefa Holečka, z cizích Xaviera de Maistre. Mimo edici připravil Rybář výbor z veršů Karla Aloise Vinařického; dalšími tituly pro děti a mládež přispěl T. E. Tisovský. Na programu naučné literatury měli značný podíl autoři z prostředí krajského soudu v Táboře a ze středních a odborných škol Táborska. Edice Sbírka rakouských zákonů (1898–1899) zařadila nové právní předpisy a doprovodné dokumenty v překladu a s komentářem Antonína Hartmanna. Odborné i popularizační výklady zákonů a předpisů (též otisky přednášek) a návody k postupům v právnických záležitostech publikovali Norbert Okenfus, Matěj Fryc, František Krušina, Matyáš Líska, Jan Vávrů, Jan Dvořák, Vladimír Skála, Ferdinand Pantůček, František Lošan, Josef Macík a těšínský soudce Jan Evangelista Nečas, který přispěl i německo-českým právnickým názvoslovím, veršovaným výkladem aktuálních zákonů a právnickými historkami a anekdotami. Josef Oskar Worel publikoval přehled právnické literatury, Michal Navrátil redigoval právnické kalendáře a politické almanachy. Učebnice odborných škol a praktické příručky zpracovali Jan Sládek a Matěj Norbert Vaněček (geometrie), Karel Fišer (kartografie), Alexander Josef Bernard (rostlinopis) a Matěj Lhotský (náboženství). Mapu Táborska nakreslil Jan Hemr, regionální vlastivědou a průvodci přispěli Boleslav Dolejšek, August Sedláček a František Dušan Zenkl. Populární encyklopedická příručka v časopisecké formě Přehledy nauk pro školu a dům (1906, red. J. Levín) s poučně zábavnou částí Listy studujících již zůstala torzem. – Některé romány doprovodil ilustracemi Emanuel Boháč, knížky pro děti a mládež ilustrovali Mikoláš Aleš, Věnceslav Černý, Pavel Körber, anonymně též Otakar Hauska a Hugo Schüllinger. Většinu titulů tiskla táborská knihtiskárna P. Frank.

Literatura a prameny: Konkurs, Knihkupecký oznamovatel 13, 1906, č. 23, s. 2–3; Žalostný případ..., Knihkupecký oznamovatel 15, 1907/1908, č. 10, s. 2.

Související osobnosti

Působiště

Tábor

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 20.09.2015 18:23