Elzevir

Nakladatelství naučných spisů a přeložené beletrie v Praze; knihkupectví

Nakladatelská působnost 1925–1931

Syn tiskaře a ředitele knihtiskárny Richarda Mosera (* 1852, † 1918) typograf Bedřich Moser (* 1882 Praha, † 1958 Praha) provozoval v 10. letech 20. století v Klimentské ulici v Praze na Novém Městě knihtiskárnu B. Moser. Od 1915 v ní tiskl a svým nákladem vydával odborný měsíčník Obzor průmyslový, zaměřený na koncepční otázky organizace a řízení průmyslových podniků i na dílčí problematiku účetnictví, dopravy, obchodu apod. (redigovali jej postupně Otakar Ševčík a Jan Šedivý, od října 1915 do června 1917 vyšly 2 ročníky). Tiskárna později zanikla, Bedřich Moser založil 1925 nakladatelství Elzevir a v září 1926 získal nakladatelskou koncesi. Název nakladatelství, odkazující k proslulé holandské nakladatelské a tiskařské dynastii Elzevirů (Elzevierů), doplňoval v knihách zpravidla svým jménem, nejčastěji v podobě Elzevir B. Moser. 1932 si opatřil i koncesi knihkupeckou, ale již  prosinci téhož roku ohlásil vyrovnání. 1934 ukončil činnost, skladovanou produkci prodal pražské firmě E. Beaufort a 1940 se vzdal koncese ve prospěch Josefa Siebera. – Ve svých odborných statích Mysterium písma (1938) a Mythus kolem písma (1946) se zaměřil na vznik a vývoj písma a na písmařství a písmolijectví.

Vyšlo cca 25 titulů. – Základní projekt nakladatelství, „ilustrovaný sborník soustavného sebevzdělání“ Poznání (vycházel po sešitech již od podzimu 1925, knižně 2 svazky 1927 a 1929, red. Karel Rón), byl koncipován jako oborově uspořádaný soubor obsáhlejší statí (zpravidla od 8 do 32 stran) z různých oblastí přírodních, technických a společenských věd (přispěli mj. Karel Driml, Zdenko Strach, Jan Březina, Antonín Stržínek, Josef Pešek, Jaroslav Petrbok, Josef Špaček, Vlastimil Matula, Vilém Santholzer, Ferdinand Mládek, František Hýbl, Quido Hodura, Vojtěch Martínek, František Lexa, Ivan Bureš, Karel Paul, Václav Brtník, Zdeněk Peška, Jaroslav Kopal). S obměněným podnázvem „sbírka souvislých vzdělávacích statí ze všech oborů lidského vědění a tvoření“ a obdobnou strukturou příspěvků původní celek rozšířil sborník K vyššímu poznání (1930, red. Bedřich Moser). Přestože každý svazek byl opatřen rejstříkem, orientaci v díle znesnadňovaly změny ve struktuře tematických skupin i komplikace při vyhledávání (svazky neměly průběžné stránkování). Kratšími aktualitami ze světa techniky, společnosti a kultury sborníky doplňovala periodická příloha Kulturní obzor poznání (10 čísel 1929–1930). Souborem obsáhlejších aktuálních poznatků na základní řadu navázala ročenka Almanach Poznání 1931 (1930), jejíž chystaná pokračování však už nevyšla. Rozšířené otisky některých příspěvků (Jan Šimsa o parapsychologii, Zdeněk Peška o politické filozofii, Ferdinand Mládek o psychotechnických zkouškách, Karel Galla o filozofii dějin, Ladislav Čepek o geofyzikálních metodách aj.) se uplatnily v edici Knihovna Poznání (1926–1930, red. Bedřich Moser) nebo jako samostatné separáty. Jediný svazek edice Knihovna Obzoru průmyslového (1927, red. Bedřich Moser) se věnoval racionalizace práce v USA (Stanislav Špaček) a politickým dějinám tohoto státu (Břetislav Foustka). Odbornou produkci doplnily programy a sylaby sociologických přednášek, pořádaných Ústředním osvětovým sborem hlavního města Prahy. Vlastivědnou tematiku představil soubor krajinářských kreseb Konstantina Buška s komentářem Zdeňka Tlamicha a motoristický průvodce po Čechách (Zdeněk Tlamich, Jiří Foustka s výzdobou Josefa Čapka). Pro české bibliofilské prostředí poněkud exkluzivní úvod do sběratelství knih (Gustav A. E. Bogeng) vyšel v typografické úpravě Karla Dyrynka. Beletristický program, zaměřený výlučně na cizí autory, přinesl v edici Knihy Elzevir (1927–1930) prozaické překlady z němčiny (Švýcar Conrad Ferdinand Meyer) a dánštiny (Peter Freuchen). Mimo edice zařadil nakladatel divadelní hru o Napoleonovi (Fritz von Unruh), románový životopis Čingischána (Alfred Wingate) a cyklus veršů (Richard Dehmel s výtvarným doprovodem Jana Konůpka). 1931 vyšla souběžně s nakladatelstvím Fr. Borový v témže překladu (Jaroslav Císař) a ze stejné sazby tiskárny Polygrafie, avšak pod jiným názvem, první kniha Alenčiných dobrodružství od Lewise Carrolla. – Spolu s knížkami nabízelo nakladatelství pod názvem Čtenářská deska Elzevir čtecí pult, který po složení sloužil jako ochranné pouzdro na knihy. Anonymní typografická úprava s výraznými dekorativními prvky se prezentovala především vstupními stranami naučných sborníků, vazby pro část nákladu navrhoval Josef Solar. Na tisku se nejčastěji podílely pražské firmy Dr. Ed. Grégr a syn a Průmyslová tiskárna.

1936–1938 vydalo pražské nakladatelství E. Beaufort třísvazkovou publikaci Poznání, která převzala název, formu, strukturu i některé prvky grafické úpravy původního Moserova projektu, obměnila však převážnou většinu příspěvků.

Dokumentace: Knihy Elzevir (seznam; se statí Josefa Volfa o rodu holandských Elzevirů [1928]); Knihy Elzevir (1930).

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 06.12.2016 18:33

E