Evropské vydavatelstvo

Dcera knihkupce a nakladatele Jindřicha Bačkovského Lída (Ludmila) Bačkovská (* 1910 Praha, † ? ?) se vyučila u svého otce a 1931–1937 u něho pracovala jako knihkupecká účetní. 1937 převzala knihkupectví Josefa Hacha synové, které Jindřich Bačkovský předtím vedl za nezletilé dědice. 1938 získala koncesi na své jméno, provdala se a založila nakladatelství Evropské vydavatelstvo Lída Jelínková-Bačkovská. Společníkem firmy se stal a jako generální plnomocník a prokurista ji řídil její manžel Harry Josef Jelínek (* 1905 Vlašim, † 1986 Guarene d’Alba, Itálie). Pocházel z rodiny vlašimského lékaře, studoval na gymnáziu v Benešově a v Praze, 1926 maturoval na reálce v Praze-Karlíně. Zapsal se na studium medicíny, ale živil se jako gigolo v pražských barech, obchodoval s obrazy, jezdil automobilové závody, 1931 fingovaně prodal hrad Karlštejn americkému podnikateli. Od 1936 byl agentem nacistické bezpečnostní služby a sbíral informace na české novináře a další osobnosti. 1944 bylo manželství Jelínkových po dvouletém sporu rozloučeno, Jelínek ze společnosti v květnu téhož roku vystoupil a založil vlastní nakladatelství Jelínek. Lída Jelínková-Bačkovská po rozvodu dále vedla Evropské vydavatelstvo do 1948.

Vyšlo cca 55 titulů. – 1937 ještě před formálním ustavením Evropského vydavatelstva vyšla jeho nákladem ve volném Jelínkově překladu (šifra -ry) publicistická protinacistická kniha Klause Hinrichse Státní koncentrační tábor VII. Původní beletrii představilo nakladatelství v květnu 1938 románem z lékařského prostředí (Vladimír Štědrý). Za Jelínkova vedení se pak zaměřilo na detektivky, bulvární a tendenční romány, dobrodružnou exotiku a filmové adaptace. Zřejmě mimo knihkupeckou distribuci směřovala levná edice oddechové četby A na večer dobrý román (1940–1941), do níž přispěli Josef Masopust, Karel Režný a Božena Regalová. V standardní beletristické edici Vlna (1942–1943) publikovali mj. Marie Uhrová a Jaroslav Slavata, především však Jelínkův přítel prozaik, divadelník, filmový scenárista, překladatel a nacistický funkcionář Felix Achilles de la Cámara a bulvární beletrista Frank H. Argus. Z cizích autorů se představili Vittorio Giuseppe Rossi a Johann Fethke, výbor z moderní indické literatury připravil Jan Kohout. Mimo edice vyšly kromě dalších prací F. A. de la Cámary a Franka H. Arguse mj. prózy Marcela Hudce, Čeňka Šlégla, Jaroslava S. Vopravila a Františka Zavřela, reportáž Zdeňka Dufka a verše Bohumila Macha a Jana Vaňka. Politická knihovna (1938–1941, red. H. J. Jelínek) soustředila protibenešovskou a antisemitskou publicistiku (autoři Ferdinand Kahánek, H. J. Jelínek a Dieter Schwarz). Souběžně s edicí Jelínek v nakladatelství vydával a redigoval politický časopis Znova (vycházel od října 1938 do ledna 1944 zprvu formálně jako čtrnáctideník, avšak nepravidelně a s přestávkami, od 1942 jako měsíčník). Za 2. republiky se nakrátko stal publikační základnou nacionalistické Akce národní obrody (předsedou byl Karel Domin, účastnili se mj. J. B. Foerster, Karel Horký, Růžena Jesenská) za německé okupace se neúspěšně pokoušel získat významnější spolupracovníky mezi odmlčevšími se osobnostmi české pravice, denuncoval židovské firmy a vymáhal inzerci od arizovaných podniků. Od 1942 zařazoval též ukázky z mladé aktivistické tvorby, úryvky z knih Evropského vydavatelstva, stati a recenze o umění (psali je mj. Karel Liška, Karel Šourek, Quido Papež a Jaroslav S. Vopravil). Knižní produkci nakladatelství doplnily učebnice němčiny a populárně-naučné knihy o přírodě (Josef Jirsík, Georg Strack, Bernhard Grzimek) a o filmu (Werner Kortwich). 1941 vyšel v Jelínkově redakci sborník statí ke stému výročí narození Antonína Dvořáka (přispěli mj. Celestin Rypl, Josef Bachtík, Jan Racek). Po 1945 založila rozvedená Lída Jelínková-Bačkovská edici knih pro mládež Jitro (1946; autoři Marcel Hudec a Jožka Štětinová) a samostatně vydala sbírku veršů (Jiří Škvor pod pseud. Pavel Javor), učebnice ruštiny a grafickou novoročenku (Jaroslav S. Vopravil). Jediný svazek edice Světová próza (1948; další výbor z novodobé indické literatury v překladu Jana Kohouta) již nebyl uveden do běžné distribuce. – Na ilustracích a výzdobě se podíleli mj. František Ketzek, Alois Moravec, Jiří Peške, Otakar Štembera, Fernand Vácha, Václav Sivko, Zdeněk Hampeis, Karel Rampl, Zdenka Valentová i H. J. Jelínek. Tisk zajišťovaly především pražské firmy Ant. Lapáček, František Rebec, Impressa, Fr. Ziegner, Pragotisk (Peroutka a spol.), Blahoslav a Orbis.

Harry Jelínek po rozvodu 1944 založil vlastní nakladatelství Jelínek v Praze na Smíchově, stačil však vydat jen 2 tituly (kromě reedic vzpomínek proslulého antisemitského kreslíře Karla Rélinka překvapivě i vědeckou studii pražského německého historika Eduarda Wintera Josefinismus a jeho dějiny v grafické úpravě Oldřicha Menharta). Protože ztratil zdroj příjmů, vydával se za příslušníka gestapa a zabavoval obchodníkům zboží. V lednu 1945 byl vyšetřován gestapem pro loupeže, v dubnu 1945 odjel přes Domažlice do Bavorska. Opuštěný smíchovský podnik převzal po osvobození do národní správy neúspěšný nakladatel Karel Chalupa, již 1946 jej však pro nedostatek prostředků zlikvidoval. Jelínek vydal 1952 v Mnichově pod firmou Taurop Verlag, früher Europäischer Verlag vlastní prózu ...und rückwärts ist die Hölle. 1954 snad fingoval úmrtí, 1956 se údajně v Bavorsku oženil s brněnskou Němkou a bývalou nacistickou agentkou Erikou Bartschovou (krycí jméno „Aranka“), s níž ve 30. letech spolupracoval. Později žil do smrti v Itálii, kde vydal knihu L' indimenticabile di Harry Jelinek (Milano 1969) a byl oceňován jako německý malíř.