Index

Knižní publikace při levicově orientovaném kulturně politickém měsíčníku Index (vycházel od ledna 1929 do června 1939, zastaven byl 5. číslem 11. ročníku) vydával zprvu v Brně pod svým jménem nakladatel a spoluredaktor časopisu, nábytkový návrhář Jan Vaněk, v té době ředitel továrny SBS (Standard, bytová společnost), zaměřené na moderní bydlení. Po Vaňkově odchodu z Indexu 1931 převzali financování jeho redaktoři (mj. Jiří Mahen, Bedřich Václavek a Josef Ludvík Fischer) s přispěním sponzorů (především notáře Josefa Jaroše). Téhož roku ustavili spolupracovníci časopisu v Brně Spolek Index (uváděn též jako Spolek pro vydávání knih a publikací Index; přesný název spolku ani seznam jeho členů nebyl zjištěn), který kromě vydávání časopisu pokračoval i v nakladatelské činnosti. Její program formoval s nezvyklou tolerancí k různým názorovým proudům v kulturní levici redaktor a administrátor časopisu, knihovník a komunistický literární vědec Bedřich Václavek. Od 1935 vycházely knižní publikace v Olomouci, kam se Václavek z Brna přestěhoval a kde získal spolek nakladatelskou koncesi. Ve 2. polovině 30. let Index koordinoval ediční program s pražskou rigidněji orientovanou edicí Blok nakladatele Jaroslava Kohoutka. Výnos z prodeje knih měl pokrývat ztráty z vydávání časopisu, některé tituly však zůstaly výrazně prodělečné. Koncem 1939 byl na jmění spolku prohlášen konkurz a politicky nezávadné publikace Indexu pak doprodávalo brněnské nakladatelství Průboj.

Vyšlo cca 35 titulů. – V edici Knihovna letáků kulturní informace Index, pak Knihovna Index (1929–1933) vycházely zpočátku publikace tematicky spjaté s aktivitami Jana Vaňka (sborníky o moderním bydlení a reformě ženského oblékání u příležitosti brněnských výstav, pocta Adolfu Loosovi), později kratší příspěvky J. L. Fischera k dílčím otázkám kultury a společnosti, zčásti převzaté z časopisu. Mimo edici vyšel mj. obsáhlý Fischerův projekt společenské reformy Krise demokracie (ve spolupráci s časopisem Pokrokový obzor, 1933) a sborníček k padesátinám malíře Jaroslava Krále (1934). V Olomouci sdružilo nakladatelství závažnější tituly do volné „série“ Směry a proudy (též Proudy a směry, 1935–1937), do níž zařadilo publikaci k otázkám bytové kultury (Jindřich Halabala a Josef Polášek), přehled vývoje sovětské filozofie (Ludvík Svoboda) a studie o moderní české hudbě (Vladimír Helfert), vývoji divadla (Richard Fleischner) a současné české literatuře (Bedřich Václavek). Další naučné tituly (Anna Pospíšilová o Otakaru Březinovi, Zdeněk Rossmann o moderní reklamě, Bedřich Václavek o lidové písni, Jan Racek o Leoši Janáčkovi) i drobnější příspěvky (polemika Vladimíra Helferta, přednáška J. L. Fischera) vycházely mimo řady. Od poloviny 30. let rozšířila produkci německá protinacistická publicistika i beletrie (Berthold Jacob, Walter Mehring, Heinrich Mann) v překladech a s komentáři Bedřicha Václavka (též pod pseud. Petr Bok), Jiřího Taufera a Marie Pujmanové. Program původní beletrie přinesl moderní dětskou naučnou knihu (Josef Věromír Pleva) s fotomontážemi Zdeňka Rossmanna, pokus o generační prózu (František Heřmánek) a knížky veršů (František Nechvátal, Jiří Taufer, Karel Kapoun, Óndra Łysohorsky, Vladimír Šacha, antologie české a slovenské lyriky 1914–1918). Zřejmě mimo program uzavřely koncem 1938 knižní produkci aktuální verše (Růžena a Otakar Žižkovi). – Hlavním grafickým úpravcem nakladatelství byl Zdeněk Rossmann. Jeho výtvarné zpracování souboru knih Indexu patří k vrcholům české funkcionalistické typografie. Při výzdobě poezie se výjimečně uplatnily kresby Aljo Berana. Tisk zajišťovala většinou brněnská Typia, u několika titulů ji vystřídaly tiskárny F. Obzina ve Vyškově, V. & A. Janata v Novém Bydžově a další.