Izmael

Nakladatelství bez koncese provozoval básník, publicista, překladatel a poutník František Mastík (psal se nejčastěji F. Mastik, později Chrysostom Mastik; * 1900 Barchov-Veselá, † 1971 Lima, Peru). Pseudonym Jetřich Lipanský zvolil podle Jetřicha z Lipan, v 16. století majitele tvrze a poplužního dvora Veselí (též Vysoké Veselí) u Barchova. Přestože název dominikální osady, založené koncem 18. století na místě dvora, byl Veselá a ve 20. století osada splynula s obcí Barchov, Mastík důsledně uváděl jako své rodiště a působiště historický název Veselí. Syn rolníka po absolvování obecné školy údajně studoval 2 roky na gymnáziu v Pardubicích a pak na církevních školách ve Vídni a v Salzburgu. Ve 20. letech se vykazoval jako studující práv, později navštěvoval přednášky na filozofické fakultě pražské univerzity. Byl bez trvalého zaměstnání, putoval obvykle pěšky po Česku i jiných zemích, několikrát navštívil Itálii, Řecko (především Athos) a Palestinu. Verše, prózy převážně inspirované cestami a překlady z francouzštiny, němčiny, italštiny a angličtiny publikoval pod svým jménem, pseudonymem i šiframi v periodikách (zjištěny Studentský časopis, Archa, Lidové noviny, Tribuna, Světozor, Eva, Země, Venkov, Národní osvobození, Lidové listy, Gedeon, Právo lidu, Prager Presse, Nový hlas, Vlast, Svobodné noviny) i knižně. 1934 krátce vedl (jako Fr. Mastik-Lipanský) jihočeský regionální deník lidové strany Hlas lidu. Téhož roku byl trestně stíhán pro homosexuální delikt, vzápětí se však distancoval od časopisu Nový hlas, do kterého přispíval, pro jeho obhajobu homosexuality. 1938 vstoupil jako laický člen do benediktinského kláštera v Břevnově a přijal řeholní jméno Chrysostom, 1942 byl vysvěcen na kněze. Své poslání viděl v misijní službě, věnoval se obtížně vychovatelné mládeži, působil jako katecheta na měšťanské škole a duchovní správce na oddělení mladistvých ve věznici. 1947 odjel studovat na vlastní náklady biblistiku do Fribourgu ve Švýcarsku, navštívil Švédsko a Francii a 1951 přesídlil do Ameriky. Pobýval v Havaně, jako kněz a misionář působil v Chile, Peru, jižních státech USA a nakonec opět v Peru, kde zemřel. Publikoval v exilových časopisech Nový život, Sklizeň a Proměny a knižně v edici Antonína Vlacha Sklizeň.

Vyšlo cca 13 titulů. – Již 1919 vydal František Mastík vlastním nákladem drobnou kompilaci o historii okolí svého rodiště. Programové nakladatelství rozvinul za autorské, překladatelské a redakční spolupráce Samuela Vernera (pseud. Jozef Tkadlec) především v edici Izmael (též Izmäel, Ismael, 1927–1933). Jako Jetřich Lipanský do ní zařadil vlastní poutnické zážitky z cest, přehled života a tvorby Jiřího Karáska ze Lvovic a svůj překlad životopisu důstojníka, konvertity a poustevníka Charlese de Foucaulda od René Bazina (jen 1. díl; pokračování otiskoval a nedokončil časopis Vlast). Jozef Tkadlec připojil sbírku veršů a básnické překlady z němčiny (Rainer Maria Rilke) a francouzštiny (Alfred de Vigny). Edici uzavřela lyrická próza Břetislava Štorma. Od 1930 rozšířil program nakladatelství časopis Gedeon (5 ročníků 1930–1934), vydávaný postupně s podnázvy Věstník edice Izmael (roč. 1, 1930, č. [1]–6), Revue edice Izmael (roč. 2, 1931, č. 1/2–4/5), Revue en miniature pro duchovní život přítomnosti a pro přátele Palestiny (roč. 3, 1932, č. 1–5), Revue en miniature pro duchovní život přítomnosti a pro přátele Orientu (roč. 4, 1933, č. 1–3/4), Revue en miniature (roč. 5, 1934, č. 1/4). Vydavatel a odpovědný redaktor časopisu F. Mastik v něm pod pseudonymem Jetřich Lipanský i pod šiframi (J. L., J. Lip., L., l., m.) publikoval své verše, prózy, stati, překlady (François Mauriac, Alfredo Panzini, René Bazin, Franz Kafka, Maurice Maeterlinck, André Chevrillon, Alphonse de Lamartine), knižní recenze a anonce, polemické glosy a úryvky z osobní i redakční korespondence (mj. Samuel Verner, Josef Florian, J. B. Foerster, Emanuel Frynta, Jiří Karásek ze Lvovic, Stanislav Nikolau, Miloš Dvořák, Jakub Deml, Silvestr Braito, Václav Krška, Alois Dyk). Jozef Tkadlec přispěl původní poezií, překlady (R. M. Rilke, Franz Werfel), recenzemi (též pod šifrou S. V.) a nekrologem Pavly Kytlicové. Další překlady otiskli Arnošt Vaněček (W. E. B. Du Bois) a Nišan Mardirossian (arménská středověká poezie, Daniel Varužan), báseň Marie Glabazňová. Obsah doplnily převzaté články o mládeži v Sovětském svazu a o hrozbě kolektivismu. 1933 přinutily nesplacené dluhy tiskárnám nakladatelství k výprodeji dosavadní produkce a k útlumu další činnosti. Vydavatelkou 4. ročníku Gedeonu se stala nakladatelova matka Františka Mastiková (Mastíková; * 1868, † 1946), odpovědným redaktorem byl Jetřich Lipanský, majitelem peněžního účtu Samuel Verner. Samostatně číslovaná část jediného čtyřčísla 5. ročníku časopisu – básnická sbírka Jetřicha Lipanského Růže a kříž – se stala současně úvodním svazkem nové knižní edice Gedeon (1934–1936). Dalším titulem (R. M. Rilke: Hlasy), který vyšel jako mutace souběžného vydání evangelického kazatele J. A. Vernera, však edice zanikla. Již jen jako soukromý tisk vydal Chrysostom F. Mastík 1943 drobnou sbírku básní Obraz v zrcadle. – Na výzdobě edic i časopisu se podíleli Jan Konůpek, Jaro Beran, Jan Čeřovský a Břetislav Štorm, který též některé svazky graficky upravil. Tisk s bibliofilskými ambicemi (omezený náklad, číslované výtisky) zajišťovaly především firmy V. Vokolek v Pardubicích (typograf Vlastimil Vokolek) a Kryl a Scotti v Novém Jičíně (typograf Karel Kryl starší), dále B. Turek v Pardubicích a Družstvo Vlast v Praze. Časopis Gedeon tiskl převážně Josef Moravec v Heřmanově Městci.

Ke své předválečné nakladatelské činnosti se Chrysostom Mastik přihlásil i v exilu, když jako pokračování svých edic Izmael a Gedeon uvedl 1961 v Snyderu (Texas, USA) soubor povídek a 1963–1964 v peruánské Limě 4 sbírky svých veršů. Zprvu cyklostylované, později jen strojopisné číslované svazky sám graficky upravoval, „na svém starém psacím stroji z mládí“ přepisoval a rozesílal přátelům.