Zápotočný a spol.

Veřejnou obchodní společnost Zápotočný a spol. v Praze založili na podzim 1934 bývalý majitel knihtiskárny Jos. B. Zápotočný a starosta Rokycan Josef Bartoloměj Zápotočný (* 1866 Heřmanův Městec, † 1948 Rokycany) a syn nakladatele Bedřicha Kočího Bohumír Kočí (* 1901 Praha, † 1980 ?). Josef B. Zápotočný vložil do podniku sklad knih, získaný retenčním (zadržovacím) právem z konkurzní podstaty nakladatelství B. Kočí, Bohumír Kočí, který se vyučil v otcově závodu a pracoval v něm naposledy jako prokurista do 1934, svou nakladatelskou a knihkupeckou koncesi z února 1934. V lednu 1935 se koncese vzdal ve prospěch společnosti, v níž pak působil jako odpovědný zástupce a vedoucí. Nová firma převzala místnosti bývalého nakladatelství B. Kočí, letákem z října 1934 se však spolu s nabídkou svých služeb knihkupcům od jeho obchodních metod distancovala. Počátkem 1938 Josef B. Zápotočný ze společnosti odešel a novou společnicí závodu se stala manželka Bohumíra Kočího Marie Kočová (životopisná data nebyla zjištěna). V dubnu 1943 byl protektorátními úřady provoz nakladatelství do konce války přerušen. Po obnovení činnosti 1945 firma pokračovala do 1949, kdy byla zrušena. Bohumír Kočí pak pracoval jako úředník národního podniku Mototechna.

Vyšlo cca 230 titulů. – Rozprodej skladovaných publikací firma Zápotočný a spol. od počátku doplňovala novou produkcí, zprvu především reedicemi rozebraných titulů zaniklého nakladatelství B. Kočí, k nimž připojila několik nesourodých novinek (prózu Karla Konráda, myslivecké humoresky Stanislava Reiniše, verše pro děti Josefa Kožíška, pohádky Boženy Němcové a Matěje Mikšíčka). Prozaická edice Ohnisko (1937–1941, red. Antonín Král) po prvém svazku (Gustav Meyrink) nepokračovala a uzavřena byla až za války (Emil František Míšek). Od 1937 se nakladatelství programově zaměřilo na oddechovou četbu různého čtenářského zaměření, přičemž v zakládaných edicích nabízelo vždy texty obdobného rozsahu za jednotnou cenu. „Devítikorunová knihovna románových reportáží“ SOS (1937) zařadila příspěvky novinářů Jaroslava Františka Němečka (pseud. Jarda Kavalír) a Franty Kocourka o kasařích a hetero- i homosexuální prostituci, dvoukorunová edice Petit (1937–1938) reportáž o sňatkových podvodech (Jarda Kavalír), stati o zákulisí sportu a kouzelnictví (Václav Svoboda pod pseudonymy Karel Porada a Ku-Ki-To), detektivky (Bohuslav Čepelák pod pseud. Edgar Wallhorst a Bedřich Konařík Bečvan jako B. K. Bečvan) a reedici historek o Jaroslavu Haškovi (Antonín Bouček). Po příběhu z periferie (Karel Anders) a životopisech světových filmových hvězd (Achille Gregor) nepokračovala Knihovna veselých lidí (1938–1940). Edice Oddech (1937–1938) nabídla ve vázané (11 Kč) nebo brožované (7 Kč) variantě humoristický a společenský román (Vlasta Burian, Lída Merlínová), překlady kovbojky a detektivek (James B. Hendryx, Ralph R. Perry, Barrington Beverley) a původní dobrodružné příběhy (Bohuslav Čepelák pod několika pseudonymy). Korunovou edici kovbojek a indiánek Kavalíři západu (výjimečně též Kavalíři Divokého západu, 1938–1941) i souběžnou edici detektivních, kriminálních, leteckých a exotických příběhů Korunovka mladých (1938–1941) naplnili texty standardního rozsahu 32 tiskových stran především Bohuslav Čepelák (pseud. W. E. Harrington, Howard Gerstocker, Tim O´Brien, Allan Paterson, Bruce Hall, Edgar Wallhorst, Harry B. King, J. O. Henry, Jeff Johanson, J. B. Smith, W. B. Powell, O´Grant Garry, E. W. Harrison) a Zdeněk Vojtěch Peukert (pseud. A. Connan, A. W. White, Juan C. Camillo, Johny Glasser, Tom Mix, J. S. Condor. William Forbes, Lionel Frank Bush, Artur Collins). Několika příběhy přispěli Edvard Pachmayer (pseud. Edwin Rudyard) a Jiří Lupínek (Lon Pineque), nedešifrovány zůstaly pseudonymy Jakub O´Donovan, A. S. Hilton, S. W. Fleetscher. Některé příběhy z obou korunových edic nakladatelství s využitím původní sazby a zpravidla pod změněnými názvy sdružilo do větších celků a jako povídkové soubory zařadilo do edice Oddech, později do samostatné edice Dobrodružná knihovna mladých (1939–1940). V souběžné edici původních románů Dobrodružná pětikorunovka (1939–1941) se k Bohuslavu Čepelákovi a Z. V. Peukertovi připojili František H. Šubert (pseud. Bert Allen), Bernard Kurka (Bret Carrow) a nezjištěný pseudonym (Charlie Sinclair). Dívčí a ženskou četbu soustředila edice „románů ženských srdcí“ Oblaka (1937–1938), do níž přispěli Josef Masopust, Jaroslav František. Novotný (pseud. Jaroslav Jechl), Bernard Kurka (pseud. E. Satran, J. K. Bernardský), Olga Simonová, František Bulánek-Dlouhán, Karel Oliva a Marie Kosnarová (pseud. Ema Miriam). Obdobu levných dobrodružných edic Dívčí korunovka (1940–1941) naplnil krátkými příběhy Bernard Kurka (pseud. J. K. Bernardský). Soudobé pohádky publikovali kmenoví autoři nakladatelství Zdeněk V. Peukert a Bohuslav Čepelák (pod pseud. Pavel Soldán) v obsáhlejších tematických svazcích edice Pohádková knihovna (1939–1940) a souběžně ze stejné sazby též jednotlivě v edici Pohádky po koruně (1939–1940). Pod tlakem protektorátní cenzury nakladatelství ve 2. polovině 1941 edice dobrodružného a ženského čtiva ukončilo a další program omezilo na verše pro děti (Jan Jelínek), obrázkové knížky a leporela pro nejmenší. Ke knižní nabídce připojilo omalovánky, papírové hračky, vystřihovací modely, pohlednice a stolní společenské hry. Válečná odbytová konjunktura při nedostatku knižních novinek oživila doprodej starších dětských knih z nakladatelství B. Kočí. K němu se po 1945 firma přihlásila novou edicí B. Kočí mládeži (1945–1948), v níž pak vyšla většina různorodé poválečné produkce: návody pro ruční práce a předlohy ke kreslení a vystřihování (František Josef Špála), původní pohádky (Bohuslav Čepelák, Zdislava Kroftová) i verše (Bohuslav Čepelák pod pseud. Jan Táborský). Mimo edici vydalo nakladatelství básně o dětech (Marie Nesnídalová) a další leporela a obrázkové knížky s veršíky (Mirko Šonka, Jiřina Drtinová aj.). – Obálky úsporně graficky řešených edic oddechového čtiva zprvu navrhovali především Jaroslav Drtina (též šifra Jára D.) a Jan Fischer (psal se Dr. Fischer), později převážily anonymní fotomontáže, na obálkách edice Kavalíři západu výjevy z amerických filmů. Až v posledních svazcích je nahradil svými kresbami Jiří Peške, který se ve 40. letech podílel i na ilustracích dobrodružných knih a veršovánek pro děti. Pohádky ilustroval nejčastěji Rudolf Adámek, k opatrné modernizaci výtvarného doprovodu později přispěli Vojtěch Tittelbach, Karel Vodák, František Skořepa a H. M. Kučera. Tisk zajišťovala zprvu rokycanská firma Jos. B. Zápotočný, kterou postupně doplnily pražské tiskárny Vojtěch Šmíd, Zádruha, Všetečka & spol., Jan Andreska vd. a další, barevné obrázkové knížky a omalovánky tiskla především Unie.