Ondřej Junek

Ondřej Junek (* 1902 Velenovy, dnes Nalžovské Hory – Velenovy, † 1976 ?; pohřben je v Týně nad Vltavou) pocházel ze selského rodu (byl nejmladší ze 7 dětí). Po absolvování základní vojenské služby hospodařil s otcem na rodinném statku a 1927 vystudoval Hospodářskou školu ve Strakonicích. Pak byl organizačním tajemníkem Diecézního sdružení katolické mládeže a redaktorem listu lidové strany Hlas lidu v Českých Budějovicích. Od poloviny 20. let se věnoval jihočeskému národopisu a s odbornou učitelkou Marií Špengrovou spolupracoval na oživení doudlebského lidového kroje. Jeho svatba s Marií Novákovou v pražském Svatovítském chrámu, v Černínském paláci a na Slovanském ostrově v době svatováclavských oslav 28. září 1929 proběhla za účasti více než 100 krojovaných svatebčanů jako národopisná inscenace. Po svatbě se přestěhoval do Týna nad Vltavou, kde založil nakladatelství (koncese mu nebyla udělena) a v různé míře se podílel na vydávání, redakci a administraci časopisů V rodinném zátiší (s podtitulem Časopis věnovaný otázkám rodinného života, pak Časopis našeho lidu, pak Tribuna rodinného života; 10 ročníků vycházelo od září 1933 do února 1943, 1936–1938 s přílohou Tribuna čs. hádankářů a křížovkářů), Farní věstník vikariátu vltavotýnského (pak s názvem Farní věstník sdružených vikariátů s jejich proměnlivým výčtem; 8 ročníků od ledna 1935 do srpna 1942) a Farník (s podtitulem Časopis pro náboženský život ve farnostech; 2 ročníky od září 1947 do července 1948). 1945 s kruhem zájemců o jihočeský folklor spoluzaložil Národopisné sdružení českobudějovické (od 1956 Národopisný kroužek při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích), účastnil se jeho činnosti a přispíval do sborníčků sdružení. Byl též vzdělavatelem baráčnické obce Vitoraz v Týně nad Vltavou. Ve 30. letech zřídil k finančnímu zajištění rodiny koloniál ve Smilovicích (dnes Žimutice-Smilovice) a 1947 převzal po zemřelém švagrovi obchod na vltavotýnském náměstí. Po znárodnění živnosti pracoval v místní sodovkárně a pak ve skladu textilu v Týně nad Vltavou.

Vyšlo cca 25 titulů. – K nakladatelské činnosti Ondřeje Junka zřejmě inspirovala edice Knihovna lidových románů českobudějovického Českého tiskového spolku, s níž se seznámil v redakci Hlasu lidu. Volná řada Junkova lidová knihovna (1929–1948) zahájila prózami z 1 světové války od Jaroslava Sojky, vydávanými po sešitech. V dalším žánrově nevyhraněném programu vycházela především tvorba regionálních katolických autorů z okruhu přispěvatelů vydávaných periodik, převážně kněží. Verši a prózami přispěl Jan Nepomuk Šanda, náboženskou poezií a příležitostnými veršovánkami František Kašpar, deklamacemi a proslovy Václav Chalupský, sbírkou epitafů Antonín Šorm, náboženskými příběhy pro děti Luděk Kozel, novelou Josef Sirotek Orlický. Básně, vzpomínkové prózy i publicistiku připojil kovář a po emigraci do USA úspěšný podnikatel František Josef Vlček z Clevelandu. Ve 30. letech Junek rovněž vydal několik svazků souboru Staňkova románová knihovna, do níž soustředil část své prozaické tvorby plodný autor lidových románů Jan Staněk z Římova. Jako příloha časopisu Farník vyšly náboženské úvahy (pseud. P. Antonín, 1948) a nakladatelskou nabídku doplnily rovněž některé tituly cizího nákladu (mj. předmanželské poučení pro katolíky od Jana Drachslera). – Dějové obálky sešitových vydání lidových románů navrhli Václav Čutta a Jan Goth, později přispěli grafickou úpravou i výzdobou Jiří Votýpka, ilustracemi a obálkami mj. Jaroslav Vojna a Karel Stehlík. V tisku se střídaly pražské i regionální tiskárny, opakovaně jen Ed. Tipl v Prachaticích, Karel Bursík v Milevsku, Bohumil Novotný a Vladimír Hruška v Písku a budějovická filiálka Českoslovanské akciové tiskárny.