Vlad. Žákovský

Vladimír Žákovský (* 1843 Olomouc, † ? ?) byl zaměstnán mj. u brněnských firem Fr. Karafiat a A. Nitsche, pak působil v Záhřebu a ve Fürthu a nakonec u olomoucké firmy Eduard Hölzl. V září 1871 otevřel v Olomouci české knihkupectví, rozvinul při něm nesoustavnou nakladatelskou činnost a 1880 zřídil půjčovnu hudebnin. 1884 skončil „pro nedbalost“ v konkurzu a jeho knihkupectví převzal Eduard Promberger. Po zániku firmy byl podle vzpomínky L. K Žižky 1885 krátce obchodvedoucím pražského knihkupectví Fr. A. Urbánek, kde se však neosvědčil.

Vyšlo cca 25 titulů. – Pedagog olomouckého Slovanského gymnázia Vincenc Prasek v nakladatelství uplatnil učebnici pravopisu, literární a historický místopis Čech a Moravy (pseud. Karel Jarkovský) a jazykovědné studie, učitel František Bayer přehled dějin české literatury, František Vymazal učebnici ruštiny. Zemědělský odborník Josef Dumek zpracoval soubor příruček pro rolníky a pěstitele, který zahrnul účetnictví, vedení hospodářství, mlékařství a vinařství (vyšlo i v německé mutaci). Na studentský kalendář pro středoškoláky Český Mentor (na školní roky 1874/1875–1879/1880) navázal Zápisník pro studujícího (1883, i v němčině, výtisk nebyl zjištěn). S barevnou obrazovou přílohou vycházel Moravský národní kalendář (na roky 1879–1884). Zábavné části kalendářů Žákovský pravděpodobně později nabízel v souboru Laciné rozmanité čtení pro zábavu a poučení s obrazy (1881–1884, výtisky nebyly zjištěny). Další rozptýlená produkce přinesla mj. mariánské modlitby a písně v překladu z němčiny (Franz Edmund Krönes) a aktuální brožuru o požáru vídeňského divadla Ringtheater 1881. Knižní tituly doplnily hudebniny s písněmi (Josef Č. Drahlovský, v němčině Karl Worel) a varhanními skladbami (Karel Strnad). Do komise převzala firma kolportážní román z londýnského prostředí Život chudoby a bohatství (1873, překlad Jan Vl. Kurtín) z nákladu rolníka Jana Bednáře ve Štěpánově a distribuovala jej pod novým názvem Boj o život aneb Cesty blahobytu a bídy. – Většinu titulů vytiskla olomoucká tiskárna, provozovaná za častého střídání majitelů postupně pod názvy Weber a Hodan, Ig. Hodan, Hodan a Voitl, V. Voitl a Knížecí arcibiskupská kněh- a kamenotiskárna. Jen okrajově se na tisku podílela národně orientovaná tiskárna Kramář a Procházka, jejíž nakladatelskou produkci Žákovský krátce distribuoval, výjimečně i pražská firma Jindřich Mercy.