Bohuslav Rupp

Bohuslav Rupp (* 1904 Vysoké Mýto, † 1995 Všenory u Prahy; pohřben je v Praze na Vyšehradě) se vyučil knihkupcem u firmy Jan Novák ve Vysokém Mýtě, pak byl zaměstnán v Pardubicích, v Moravské Ostravě a v Praze, naposledy v knihkupectví katolických tiskových podniků U Zlatého klasu. 1939 získal knihkupeckou a nakladatelskou koncesi, zřídil knihkupectví a zahájil nakladatelskou činnost. K názvu firmy připojoval též označení U sv. Jindřicha.

Vyšlo cca 60 titulů. – Zaměření edičního programu zprvu nakladatel prezentoval především nevýraznými rozběhy několika sbírek. „Edice ušlechtilé četby" Naděje (1939) přinesla jen cestopis Jana Bartoše-Bělčického, edice Pochodně (1939) jen životopis Jana Miliče z Kroměříže, v básnické edici Harfa (1940–1941) vyšly verše Jana Dokulila a  Rudolfa Gustava Šimka. Mimo edice vydal mj. bojovné katolické eseje Václava Zimy, vzpomínky malíře Jaroslava Skrbka a  příručky křesťanské výchovy a náboženské výuky. Výrazněji se ediční program vyprofiloval až po válce, kdy v nakladatelství vycházel měsíčník pro homiletiku a katechetiku Logos (vydavatelem bylo Arcidiecézní pastorační ústředí, redigovali jej Václav Zima, pak Antonín Stříž s redakčním kruhem; vycházel 1946–1949, zastaven byl  3/4 číslem  4. ročníku). Tematiku časopisu bezprostředně rozvíjela stejnojmenná edice Logos (1946–1948), do níž přispěli Václav Bělohlávek Svatohor, Silvestr Maria Braito, Josef Hronek, Bohuslav Jarolímek, Josef Miklík a Josef Resl. Její součástí byl i velkoryse pojatý, avšak nedokončený soubor Homiletické dílo Jindřicha Šimona Baara (red. Jan Lebeda). Původní práce z dogmatiky, křesťanské filozofie, etiky, církevních dějin a teologie (autoři  Jan Evangelista Urban,  Jaroslav Beneš, Reginald Maria Dacík, Josef Kubalík a Alois Kudrnovský) soustředila edice Studium (1946–1947); profilově blízká práce Jaroslava Kadlece Byzantské křesťanství u slovanských národů vyšla samostatně. K překladům životopisů světců v edici Světla (pak Světla Boží, 1946–1948, red. Miloš Krejza) připojil Josef Miklík původní monografii Ježíš Kristus. Edice Školských sester OSF (1945–1947) soustředila poválečné publikace (převážně reedice příruček křesťanské výchovy) pražského střediska této kongregace. Edici Setba Boží (1947) po meditacích (Jiří Reinsberg) a hagiografii (Sv. Terezie z Lisieux Miloše Krejzy) uzavřel Římský misál v překladu a s komentáři Mariana Schallera. Náboženskou knižní produkci doplnily fotografické podobizny církevních autorit. Jistá nedůslednost ve formování edic poznamenala i produkci pro širší čtenářské publikum. Edice Vavřín (1947, red. Miloš Krejza), založená pro literární monografie, paměti a korespondenci, přinesla jediný titul (Ladislav Vydra: Na putimské faře, 1947), zatímco závažnější soubory kulturněhistorických dokumentů (korespondence F. X. Šaldy s Františkem Chudobou a Julia Zeyera s rodinou Kalašových) vyšly předtím či potom mimo edice. Zákaz soukromých nakladatelství 1949 předčasně uzavřel dva soubory původní beletrie: čtenářsky koncipované Dílo Václava Beneše Třebízského (1946-1947, red. Miloslav Novotný) a významnější Sebrané spisy J. Š. Baara (1946–1948, red. Jaroslav Štěpánek a Hana Štěpánková, ediční doslovy Vilém Bitnar), rozvržené podle původního autorova konceptu do 30 svazků. Soubor převzal 1949 Vyšehrad, který však vydal jen několik reedic a po smrti editorů 1950 v něm nepokračoval. – Kmenový slovesný spolupracovník nakladatelství Miloš Krejza navrhl též grafickou úpravu některých náboženských titulů. K závažnějším typografickým úkolům přizval nakladatel Methoda Kalába, Oldřicha Menharta a Svatopluka Klíra, na obálkách a výzdobě spolupracovali nejčastěji Alois Moravec a Karel Svolinský, příležitostně i Vojtěch Kubašta, František Kobliha a další.