Rudolf Rejman

Rudolf Rejman (* 1889 Jičín, † 1970 Praha) se vyučil knihkupcem a knihařem u firmy Josef Zajíček v Jičíně. Jako knihař pracoval ve Varnsdorfu, ve Vídni a znovu v Jičíně. Od mládí se angažoval v dělnickém hnutí (1908 vstoupil do sociální demokracie), 1910 se přestěhoval do Prahy a působil v sekretariátu mládeže zemského vedení sociálnědemokratické strany. Od 1915 byl knihkupcem v Ústředním dělnickém knihkupectví a nakladatelství, za vnitrostranické krize na přelomu 1920 a 1921 se přiklonil k levici a vedl Tiskový výbor sociálně demokratické strany dělnické (levice), který se stal zárodkem budoucích tiskových podniků Komunistické strany Československa. V září 1921 získal knihkupeckou a nakladatelskou koncesi, kterou provozoval pod firmou Komunistické nakladatelství a knihkupectví. 1923 z Komunistického nakladatelství odešel spolu s Václavem Vortelem a připojil se k jeho nakladatelství Večernice. 1924 oba přeměnili podnik na obchodní společnost Vortel a Rejman, která se 1926 rozešla. Rudolf Rejman převzal její závazky i sklad publikací a v září téhož roku otevřel vlastní knihkupectví. Do 1930 byl  komisionářem nakladatelství Dobrá edice, od konce 20. let  spolupracoval se spolkem pro vydávání a šíření socialistické literatury Pospolitost. Ve 30. letech působil v živnostenských orgánech a organizacích. Psal verše, které publikoval v drobných soukromých tiscích. Za německé okupace, kdy mu byla značná část vydané produkce zabavena, firmu omezil na knihkupectví se zaměřením na technickou literaturu. Po květnové revoluci 1945 se stal předsedou 12. hospodářské skupiny maloobchodu (nástupkyně knihkupeckých grémií, zrušených za okupace) a po únoru 1948, kdy vedl akční výbor pražské sociální demokracie, se jako předseda Odborného svazu knihkupců, nakladatelů a obchodníků s uměleckými předměty podílel na destrukci samosprávného řízení oboru. Po zrušení soukromých nakladatelství 1949 organizoval politicko-odborná školení knihkupeckých pracovníků.

Vyšlo cca 50 titulů. – V nakladatelství Rejman bezprostředně navázal na produkci společnosti Vortel a Rejman. Pokračoval ve vydávání časopisu Zdeňka Nejedlého Var (do června 1930, kdy časopis 5. ročníkem zanikl) i přidružené Knihovny Varu (do 1928), uzavřel edici Naše předhistorické památky (1926) a vydal další odbornou knihu Jaroslava M. Petrboka. V novém programu se zaměřil na historii i současné problémy socialistického hnutí a na soudobou poezii. Edice „karakteristických dokumentů k vývoji socialismu" Utopia & Vita (1926–1946, red. Jiří Stolz) zařadila Právo na lenost Paula Lafargua, Evangelium chudého hříšníka Wilhelma Weitlinga, Duchovný komunismus Karla Sabiny a milostnou korespondenci Ferdinanda Lassalla. Po válce edici  uzavřela reedice sborníku vzpomínek na Karla Marxe z předválečné produkce spolku Pospolitost. V edici Socialistická knihovna (1927–1928, red. Jaroslav Čecháček), určené pro vědeckou literaturu, vyšel jen nový překlad dějin socialistického hnutí od Bolesława Limanowského. Samostatně vyšly stati k aktuálním problémům socialistického hnutí (Karel Gorovský, Jiří Stolz), polemická brožura (F. X. Šalda) i reportážní próza o prostituci (Jaromír Novák, vl. jm. Jan Klepetář). Z původní poezie vydával Rejman především verše svých přátel Jana Týmla a Karla Vokáče, k nimž připojil drobné sbírky  Františka Heřmánka, Bedřicha Bělohlávka, Jožy Zindra, Zdenka Bára, Víta Kárníka a Gustava A. Svobody. 1927 převzal po Rudolfu Škeříkovi náklad „listu pro literární, politickou a uměleckou kritiku" Tvorba (vycházel u něho jen 2. ročník od ledna 1927 do května 1928, redakční radu tvořili F. X. Šalda, Bohumil Mathesius a Julius Fučík, graficky jej upravoval Karel Teige). Další spolupráce s Mathesiem přinesla čtyři knihy veršů ruských básníků různých směrů (Anna Achmatova, Nikolaj Gumilev, Vasilij Kazin a Nikolaj Kljujev) v překladech Marie Marčanové. Jedinou přeloženou prózou nakladatelství byl román Pavla Nikolajeviče Dorochova z ruské občanské války. 1946 se Rejman po desetileté odmlce (poslední předválečný titul vyšel 1936) vrátil k aktuálním otázkám společenského vývoje v edici Socialistické rozpravy (1946; studie Ladislava Görlicha) a ve stati právníka Zdeňka Pešky. Knižnice Pospolitost (1946) připomněla opět stejnojmenný spolek reedicí předválečného výboru z Friedricha Engelse. – Autorem obálek několika básnických knih byl Alois Chvála, který též graficky upravil prvé svazky edice Utopia & Vita. Na dalších knížkách výtvarně spolupracovali Jaroslav Bernat, Jaroslav Krátký, F. J. Müller,  Stanislav Roch, Josef Solar, Karel Teige a Václav Vrbský, po válce navrhoval obálky Ladislav Svášek.