Česká beletrie

Nakladatelství založil a řídil Emanuel Lauseger (* 1890 České Budějovice, † 1940 Praha). Po absolvování obchodní školy odešel 1910 do Ruska, kde pracoval v továrně na šicí stroje. V létě 1914 se zapojil do formování České družiny, do níž vzápětí vstoupil jako voják. Vojenskou účast v legiích ukončil ze zdravotních důvodů (během služby zřejmě prodělal zranění) v dubnu 1920. Po návratu do Československa byl zaměstnán v nakladatelstvích Družina čsl. legionářů a Rudolf Hudec. 1924 se osamostatnil, téhož roku získal nakladatelskou koncesi a 1928 i koncesi knihkupeckou, kterou však pronajal Pavlu Průšovi. Rozkolísané označení firmy, nejčastěji Vydavatelství, pak Nakladatelství knihovny Česká beletrie (i belletrie), se po 1928 ustálilo na Česká beletrie (řidčeji belletrie). 1934 vyšly poslední tituly a jejich doprodej koncem 30. let pokračoval pod firmou Emanuel Lauseger. Po smrti zakladatele přerušila vdova Žofie Lausegerová po dobu války úředně činnost a jen nakrátko ji obnovila 1947 pod firmou E. Lauseger, maj. Ž. Lausegerová.

Vyšlo cca 40 titulů. – Knihovna České beletrie, resp. Česká beletrie (1924–1925) zahájila reedicí úspěšného legionářského románu Emanuela Lausegera Terezínští katané (postupně vyšlo 4.–7. vydání i překlad do slovenštiny; 1.–3. vydání vydala Družina čsl. legionářů). Zprvu bez zřetelného programu pak edice zařadila prózy Josefa Jahody a Antala Staška, dramatické aktovky z Orientu Bohuslava L. Raýmana, drama o Janu Husovi Alexandra Jefremoviča Kotomkina a francouzský letecký román Josepha Kessela. Navazující volná řada se zaměřila především na doklady k působení nejstarších složek protirakouského vojenského odboje (České družiny v Rusku a roty Nazdar ve Francii). Soubor vzpomínek a studií Pod slavnými prapory Starodružiníků (1927–1932, red. Emanuel Lauseger) doplnily paměti ruského generála Nikolaje Alexandroviče Chodoroviče a válečná anabáze českého důstojníka Vitalije Vaise. Obsáhlé svědectví legionáře České družiny Václava Vitáčka, které autor vydal vlastním nákladem, distribuovalo nakladatelství v generální komisi. Další program naplnili Václav Rypl a T. A. Pánek fantastickými prózami i naučnou publicistikou s tematikou létání a letectví, J. K. Horák (Jindřich Kretší) studií o italském fašismu, Vilém Němec zážitky z afrických cest. V překladech z ruštiny vyšly antikomunistická dystopie (Pavel Perov), korejské pohádky (N. G. Garin Michajlovskij) a povídky (Jevgenij Nikolajevič Čirikov). Základní řadu uzavřel 1934 Emanuel Lauseger vlastní dramatizací Terezínských katanů a sbírkou válečných povídek. Jako samostatný soubor vycházely v autorově uspořádání Antala Staška sebrané spisy (1925–1928). Na edici Letecká knihovna (1926; přispěli Václav Rypl přednáškou a legionář, letec a malíř Antonín Hartman popularizačním spiskem a povídkami) navázal Letecký kalendář (zjištěno 6 ročníků na 1927 až 1932). Obnovená edice Česká beletrie (1932) uvedla jen překlad cyklu „kroniky čtyř pokolení“ od ruského romanopisce 19. století Vsevoloda Sergejeviče Solovjeva. S programem česko-ruského kulturního a hospodářského sblížení i sjednocení ruské emigrace k úsilí o obnovu národního Ruska vydával Emanuel Lauseger od března 1931 dvojjazyčný časopis Единство / Jedinstvo (řídil jej česko-ruský redakční kruh), který však 107. číslem v lednu 1934 pro nedostatek finančních prostředků zanikl. V ruštině vyšly i črty Petra Alexejeviče Koževnikova s pražskou tematikou (1932). Jedinou publikací poválečného nástupnického nakladatelství E. Lauseger (maj. Ž. Lausegerová) bylo odborné pojednání o organizaci výrobních podniků (Josef Kožoušek) jako úvodní svazek edice „pro organizaci, průmysl a obchod“ Dělba (1947, red. František Sekanina). – Obálky knih jen výjimečně též ilustrace, resp. výzdobu, navrhovali mj. Antonín Häusler, Jan Šebek, Robert Schlosser, Václav Čutta, Antonín Hartman a Jevgenij Kalabin. Převážnou většinu publikací vytiskly pražské firmy V. Horák a spol., Garamond a Legiografie.