Obelisk

Pražský deník Tribuna (1919–1928) založili významní představiteli českožidovského hnutí (mj. továrníci Lev Vohryzek, Max Pleschner, Otto Reich, Bohdan Roubíček, velkoobchodník Jiří Schön, advokáti Josef Schiezsl, Kamil Pacovský, Viktor Teytz, spisovatel Eduard Lederer) s cílem čelit antisemitským náladám a podpořit masarykovsko-benešovský koncept budování nového státu. Kromě ranního vydání vycházel i večerník (1921–1924 s názvem Večerní Tribuna), z tematických rubrik nedělní Přílohy Tribuny (1919) se rozvinuly samostatné specializované přílohy s různou délkou vycházení (Módní revue, Technická tribuna, Tribuna filatelistů, Tribuna literární a umělecká, Tribuna mládeže). Šéfredaktorem deníku byl novinář a překladatel Bedřich Hlaváč, k redaktorům a spolupracovníkům patřili mj. Josef Kodíček, Michal Mareš, Ferdinand Peroutka, Karel Poláček a Milena Jesenská. Tisk zprvu zajišťovala firma E. Beaufort, 1921 se však ustavila jako samostatná vydavatelská základna deníku ve vlastním domě na Karlově náměstí Tiskařská, vydavatelská a nakladatelská společnost Tribuna, a. s. (Členem její správní rady byl zprvu mj. tiskař a nakladatel Josef K. Urbánek.) Příležitostná knižní produkce při deníku a tiskárně se výrazněji rozvinula od 1922, kdy se Tribuna přeměnila na akciovou společnost Středočeská knihtiskárna (psala se i jako Středočeská tiskárna) s programem rozšířit působnost na živnost pivovarskou, hostinskou a výčepnickou převzetím Černého pivovaru na Karlově náměstí a na činnost nakladatelskou zřízením nakladatelství Obelisk. Vedoucím nakladatelství se stal knihkupec Jan („Jenda") Liška. Absolvent Skřivanovy obchodní školy se vyučil a pracoval v knihkupectví a nakladatelství Vaněk a Votava, pak krátce u Josefa Švába a ve Státním nakladatelství. V létě 1928 přešel do nakladatelství Fr. Ziegner a pak působil jako obchodní zástupce velkých pražských nakladatelských firem. Středočeskou knihtiskárnu koupila 1930 společnost Impressa, která se v ní zaměřila na náročnou grafickou výrobu.

Vyšlo cca 90 titulů. – Knihy nejprve vycházely nákladem společnosti Tribuna. Označení Knihovna Obelisk (1922), které neslo několik nesourodých titulů z počátků produkce (zjištěna jen publicistika Ferdinanda Peroutky, próza Leonharda Franka a traktát Benedikta Spinozy), dalo při přeměně Tribuny ve Středočeskou knihtiskárnu název celému nakladatelství. Při zjevné absenci výraznějšího edičního programu spojovala v prvých letech většinu knih jen příslušnost jejich autorů či překladatelů k redaktorům nebo přispěvatelům deníku a jeho příloh. Některé knihy shrnovaly texty, otiskované v Tribuně, některé prózy předtím vycházely v deníku na pokračování. Z původní tvorby (povídky Jaroslava Haška, reportáže Michala Mareše, fejetony Ferdinanda Peroutky a Karla Poláčka, detektivka Františka Sadeckého, román Jaroslava Marii, úvahy Emanuela Chalupného) byly nejúspěšnější prózy Vojtěcha Rakouse, které Obelisk vydal i v německém překladu Emila Saudka. Jen výjimečně vycházely verše (prvotina Františka Gottlieba Cesta do Kanaán, 1924) a odborné stati (František Jelínek: Homosexualita ve světle vědy, 1924), k poctě zakladatele českožidovského hnutí Viktora Vohryzka vyšel posmrtný výbor jeho statí Kniha životní moudrosti (1925). V postupně převažující překladové produkci vystřídala futuristické drama F. T. Marinettiho a dokumentární prózy Maxima Gorkého pestrá směs detektivních, dobrodružných, válečných společenských a humoristických próz, přeložených z angličtiny (mj. Arthur Conan Doyle, Julian Hawthorne, John Rhode, Walter Scott, Carolyn Wellsová), z dánštiny (Sven Christofer Elvestad), z francouzštiny Gustave Aimard, Henri Duvernois), z maďarštiny (Jenő Heltai), z němčiny (Heinrich Mann, Felix Salten), z polštiny (Jerzy Bandrowski, Andrzej Strug), z ruštiny (Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko). Závěr produkce přinesl okultní historické romány Rolfa Fremonta (Rudolfa Fiedlera) a soubor „příruček pro školní i veřejné oslavy" K slavnostním dnům (1927-1928), které sestavil Josef Kubička. Spolu s vlastní produkcí distribuoval Obelisk i edici automobilistických příruček Knihovna Technické tribuny (1924–1929, red. J. A Holman; některé tituly vyšly i v německé mutaci), vydávanou nákladem samostatné přílohy deníku Technická tribuna. – Tisk knih zajišťovala výhradně vlastní knihtiskárna. Jeho proměnlivou kvalitu provázela nevyrovnaná úroveň výzdoby, korespondující s absencí jednotícího edičního programu. Vedle anonymních úprav a neidentifikovaných šifer se na výtvarné podobě knih v prvém období podíleli moderní malíři Zdenek Rykr (obálky) a Václav Špála (obálky a ilustrace), které později vystřídali rutinéři A. L. Salač, Fráňa Smatek a diletantský Jery Krotil. Pro některé knihy Vojty Rakouse převzalo nakladatelství starší ilustrace Adolfa Kašpara, poslední vydání jeho próz Vojkovičtí a přespolní (1926) doprovodil barevnými ilustracemi Alfred Justitz.