Antonín Dvořák

Tiskárnu založil Antonín Dvořák st. (* 1872 Benešov u Prahy, † 1952 Vodňany). 1888–1892 se učil sazečem v knihtiskárně Františka Müllera v Benešově, od 1893 pracoval jako sazeč a korektor českých tisků u tiskaře Eduarda Tilpa (pak Hanse Pohla) v Prachaticích. 1906 získal tiskařskou koncesi a 1907 otevřel v novostavbě Městské spořitelny ve Vodňanech tiskárnu, kterou vybavil moderními stroji (z půjčky a z věna manželky Boženy, roz. Friedové, dcery prachatického krejčího) a vzápětí rozšířil o knihárnu. Byl majitelem, vydavatelem a odpovědným redaktorem nepolitického měsíčníku Vodňanské noviny (1933–1942), zastaveného protektorátními úřady, i jeho poválečného nástupce s názvem Vodňansko (1945), který byl po několika číslech rovněž zastaven. Až do znárodnění tiskárny 1950 zůstal jejím majitelem, pak v ní pracoval jako korektor. Jeho syn Antonín Dvořák ml. (* 1905 Prachatice, † 1984 Vodňany) se vyučil sazečem v otcově tiskárně. 1921–1923 navštěvoval technickou knihtiskařskou školu v Lipsku, absolvoval též typografický kurz a litografické a rytecké kurzy v Praze a do 1925 pracoval jako sazeč v tiskárně Unie v Praze. Pak se vrátil do otcovy tiskárny, kterou později organizačně řídil. Působil v ní i po jejím znárodnění jako vedoucí vodňanské provozovny Jihočeských tiskáren do 1958, kdy byl po kádrových čistkách přeřazen na místo strojního tiskaře. Po zrušení vodňanské pobočky 1962 pracoval v tiskárnách v Prachaticích a v Českých Budějovicích. – Těžiště zakázek Dvořákovy tiskárny bylo v tisku regionálních publikací, sborníků, almanachů a periodik, po založení vodňanské rybářské školy 1920 i odborných rybářských publikací. Akcidenční tisky nadstandardní kvality navrhoval sazeč Jan Štípek.

Vyšlo ccca 11 titulů. – Nakladatelství knih rozvinula tiskárna po ojedinělých titulech od 1935 (román Josefa Házra Píseckého a drobné regionální publikace) výrazněji až za německé okupace. 1941 převzala v důsledku protektorátních regulačních opatření do svého nákladu „sbírku rybářské beletrie" Pramen (1940–1946), kterou založil, redigoval a předtím vlastním nákladem vydával ichtyolog Václav Dyk, převážně za výtvarné účasti své manželky Sylvy Dykové. Edici drobných próz a reflexí uzavřela antologie Řeky a rybáři v české poezii (uspořádali Bohuš Kafka a Vladimír Pazourek). Rovněž 1941 vznikla náhradou za zastavený vlastivědný sborník vodňanského učitelstva Zlatá stezka Knižnice Zlaté stezky (1941, red. Antonín Pazdera), v níž vyšly dvě původní knížky pro mládež (Jarmila Janovská a pseud. K. A. Chlup, vl. jm. Karel Průcha). Několik odborných příruček vydala tiskárna za okupace i pro profesní rybářské sdružení.