Vladimír Diviš

Syn řídícího učitele Vladimír Diviš (* 1906 Rohozná, † 1972 Praha) po maturitě na gymnáziu v Pelhřimově (1926) a studiu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1926–1930) učil na měšťanských a středních školách do 1941, kdy byl krátce vězněn gestapem. Po 1945 byl okresním osvětovým inspektorem a správcem muzea v Kaplici, ředitelem muzea a krajské galerie v Českých Budějovicích, pracovníkem Národní galerie v Praze a vedoucím dokumentace a archivu Svazu československých výtvarných umělců. Po odchodu do důchodu pracoval v antikvariátu. Překládal z francouzštiny, badatelsky se zabýval osobností Guillauma Apollinaira, ve výstavních katalozích a odborných časopisech publikoval příspěvky o výtvarném umění, především grafice.

Vyšlo cca 5 titulů. – Po ukončení studií se Vladimír Diviš krátce věnoval vydávání bibliofilií. Do velkoformátové edice Aqua toffana (1931) zařadil cyklus 6 dřevorytů Rudolfa Krajce a středověkou veršovanou Píseň o Štemberkovi. V edici Libri carissimi (1931–1932) vydal další středověkou lyriku Píseň Závišova a 2 milostné dopisy Heinricha von Kleista a Henrietty Vogelové. Autorem působivé výtvarné složky všech titulů obou edic (postupně vlastní erotický cyklus dřevorytů, kolorované ilustrační dřevoryty středověkých písní, portrét v mědirytině) byl malíř a grafik Rudolf Krajc. Další ediční projekty (mj. Charles Baudelaire, Blaise Cendrars a Paul Verlaine), chystané opět s Krajcovou výtvarnou účastí, již Vladimír Diviš i vzhledem k předčasnému umělcovu úmrtí nerealizoval. Koncem 1932 uzavřel svou nakladatelskou činnost drobnými prózami Jeana Cocteaua, které vydal společně s grafikem a nakladatelem bibliofilií z blízkého Černova Jaromírem Šedivým v jeho výtvarném řešení a ve svém překladu jako novoročenku 1933. – Náklad jednotlivých titulů se pohyboval mezi 15 a 70 číslovanými výtisky. Všechny publikace vytiskl František Svoboda v Počátkách, většinu textů ručně sázel Bohumil Hrubý.