Jan Toman

Jan Toman (* 1877 Město Žďár, dnes Žďár nad Sázavou, †  1953 Žďár nad Sázavou) byl synem řezníka a hostinského ve Žďáru. Bratři jeho matky Františky, později provdané Mikešové, působili jako tiskaři a nakladatelé: Jan Florián Šašek ve Velkém Meziříčí a František Šašek v Novém Městě na Moravě. Jan Toman se vyučil tiskařem ve velkomeziříčském závodě J. F. Šašek a pak byl zaměstnán jako sazeč v brněnské tiskárně W. Burkart. 1906 získal knihkupeckou koncesi pro Žďár a v papírnickém krámu své tety Matyldy Šaškové (* 1854, † 1922) otevřel knihkupectví, které expedovalo nakladatelskou produkci i časopisy novoměstské firmy F. Šašek. 1908 zahájil vlastní nakladatelskou činnost, převzal sklad Šaškova zaniklého nakladatelství a 1909 jej včlenil do své nakladatelské nabídky. 1913 podnik rozšířil s finančním přispěním své tchýně Františky Süssové o tiskárnu, do jejíž budovy soustředil celý závod. Po válečné přestávce (za 1. světové války byl na srbské frontě) pokračoval od 1919 nesoustavně v nakladatelství do 1948. Knihkupectví Jan Toman bylo znárodněno 1949, Tomanova tiskárna zrušena 1951.

Vyšlo cca 45 titulů. – Toman nejprve připojil nové svazky k převzatým Šaškovým edicím Knihovna populárních výkladů zákonů (1908; kalendáře právníků 1908 a 1909) a Knihovna Ozvěny z Novoměstska (1908; vlastivědné kompendium Josefa Františka Urbánka). Již 1909 však všechny skladované naučné tituly Šaškova i svého nakladatelství nově uspořádal a uvedl na trh (některé jako obálková vydání) pod společným označením Tomanova knihovna příruček. 1909–1913 v souboru pokračoval právními výklady Josefa Františka Svobody a Mojmíra Lepaře, vinařskou příručkou Ladislava Čecha a zejména novými ročníky Kalendáře právníků (poslední na rok 1914). Nevydal však ohlášené pokračování fotografického kalendáře J. S. Vítského (vl. jm. J. F. Svobody) a neuskutečnily se ani dříve avizované projekty fotografické edice a časopisu Fotografická revue. Po válce Toman zprvu pokračoval v programu populárních právních příruček edicí Živnostenské kapitoly (1919–1922, red. Alois V. Kožíšek) s výklady živnostenských předpisů (převážně od Václava Svobody) a výborem statí Emila Edgara. Obrat v zaměření nakladatelství přinesla Tomanova lidová knižnice (1923–1925), která s programem „četbu špatnou nahražovati četbou vážně umravňující a sledující vyšší cíle" zařadila tendenční katolické prózy Františka Čecha a V. Svatohora (vl. jm. Václava Bělohlávka). Dřevoryty Karla Němce na obálkách edice představují ojedinělou účast výtvarníka na knihách nakladatelství. Od počátku 30. let 20. století pak Tomanovým nákladem vycházely převážně homiletické a katechetické spisky (především kázání a promluvy Arnošta Olivy). Jediným vybočením byla jeho epizodická nakladatelská účast na žďárských ochotnických aktivitách: 1936 vydal hru Richarda Bukovanského (další vyšly z jeho tiskárny v rychlém sledu nákladem blíže neidentifikované Divadelní nakladatelské agentury ve Žďáře) a téhož roku i prvá čísla žďárského ochotnického časopisu Divadelní revue (roč. 1, 1936/1937, č. 1, 2;  pak vydávání časopisu převzal jeho majitel a redaktor Alois Valla, který jej od 2. ročníku přenesl do Brna). Tomanovým nákladem vycházely i pohlednice Žďáru a okolí. – Tisk Tomanovy produkce až do založení vlastní tiskárny zajišťovaly převážně spřízněné rodinné firmy: nejprve F. Šašek v Novém Městě na Moravě (krátce i jeho nástupce Alois Veselý), pak Tomanovi bratranci František Šašek v Boskovicích a zejména dědic a pokračovatel velkomeziříčské firmy J. F. Šašek (>LČL 4, s. 570–573) Alois Šašek. Ten pak ve 20. letech 20. století ve Velkém Meziříčí nakrátko obnovil i vydávání právnických kalendářů a dalších příruček.