Šmíd a spol.

Zakladatel firmy Alois Šmíd starší (* 1869 Litomyšl, † 1929 Soběslav) byl synem ševce, v Litomyšli vystudoval 3 třídy gymnázia a vyučil se sazečem v tamní tiskárně. Později pracoval v Přerově, kde se oženil, a jako faktor u firmy V. Neubert v Praze. Asi 1907 se osamostatnil v Týně nad Vltavou a 1909 přenesl tiskařskou koncesi do Soběslavi. 1910 tam otevřel tiskárnu a zapojil se do činnosti spolku Řemeslnická beseda (od 1913 byl jeho starostou). Od 1923 sídlil závod na veselském předměstí ve vlastní novostavbě se sgrafitovou výzdobou podle návrhu bechyňského pedagoga Josefa Šimáka. Po smrti Aloise Šmída staršího řídila závod vdova Marie Šmídová za účasti svých tří synů. Alois Šmíd mladší vedl administrativu, Oldřich Šmíd byl sazečem a Ladislav Šmíd strojmistrem. V Soběslavi se tiskárna kromě akcidenčních a merkantilních zakázek významně podílela na tisku publikací regionálních korporací. Knihy vlastního nákladu vydávala na tiskařskou koncesi nejčastěji s označením Nakladatelství Šmíd a spol. Po únoru 1948 byla firma znárodněna a asi 1952 zlikvidována.

Vyšlo cca 40 titulů. – V Týně nad Vltavou vydala tiskárna svým nákladem drobnou ovocnářskou příručku (Josef Holub), paměti učitele (Josef V. Hora) a sociální povídky z prostředí Vídně (Petr Balek). Soustavnější nakladatelskou činnost rozvinula až v Soběslavi, kde se po sbírce židovských anekdot, levných vydáních českých klasiků (Karel Havlíček Borovský, Vítězslav Hálek, Karel Hynek Mácha) a metodice výuky vlastivědy (Emil Smrž) zaměřila na lidové hry pro ochotnické soubory ve „sbírce původních prací našich autorů“ Naše divadlo (asi 1927–1940). Vycházely v ní především texty zetě zakladatele závodu Josefa Lišky (pseud. J. L. Doudlebský), k nimž později přibyly hry dalších osvědčených autorů pro ochotnická jeviště (Jiří Balda, František Lašek, Václav Vrána a Zdeněk Vrbata). Do Knižnice mládeže (1928–1929) přispěli jen Antonie Santholzerová-Urbanová povídkami a František Jungbauer vánoční hrou. Mimo edice vyšly návody k chemickým pokusům (Jindřich Roubal) a verše Jaroslava T. Fencla, Jaroslava Hanzala a V. V. Roštínského (vl. jm. Vítězslava Valenty). Výraznější literární program přinesla spolupráce tiskárny se soběslavským rodákem, básníkem Karlem Bodlákem. Kromě dvou jeho sbírek (1927 Řeč masek a 1944 Deltou chvíle, pseud. Karel Jiran) vyšly nákladem tiskárny v návaznosti na čtvrtletník Strom (1940 vydal Bodlák v Praze jen 2 čísla, časopis byl úředně zastaven) dva sborníky prací členů stejnojmenné literární skupiny (1941 a 1943) a po válce eseje básníkovy manželky Jarmily Otradovicové Otevřené listy (1946).