Fr. Podhajský

František Podhajský (* 1875 Blatná, † 1945 Písek) absolvoval 4 třídy gymnázia a pak po nezjištěné praxi působil v knihkupecké, knihtiskařské a nakladatelské firmě Theodor Kopecký v Písku. Na jaře 1907 koupil od svého šéfa knihkupectví a po získání koncese v červnu téhož roku je převedl na své jméno. Churavějící Theodor Kopecký si ponechal knihtiskárnu a nakladatelství, které pak Podhradskému prodal počátkem července 1927. Po Kopeckého smrti v srpnu téhož roku převzal Podhradský náklad a tisk vlastivědného měsíčníku Otavan (vydával jej od října 1927 do ledna 1936, v posledních letech nepravidelně) a navázal i na nakladatelskou činnost předchozí firmy. Knihkupectví František Podhajský provozoval na Velkém náměstí a knihtiskárnu Th. Kopecký, majitel Fr. Podhajský, po zániku původní firmy 1929 pod názvem František Podhajský a spol., v Komenského ulici. 1940 si tiskárnu od Podhajského pronajal a 1941 koupil Václav Novotný (* 1902 Blatná, † ? ?). Absolvent 3 tříd měšťanky a dvouleté obchodní školy se vyučil v blatenské tiskárně Karel Nepodal (později Bratří Řimsové), kde pak pracoval jako faktor, korektor a redaktor do 1939. Písecký podnik vedl pod názvem Knihtiskárna a nakladatelství Fr. Podhajský a spol., nástupce Václav Novotný, poslední knižní titul vydal pod jménem Václav Novotný. Po 1949 byla tiskárna znárodněna a s dalšími sloučena do píseckého závodu národního podniku Jihočeské tiskárny. Knihkupectví na Velkém náměstí vedla po smrti majitele asi do 1949 vdova Anna Podhajská.

Celkem vyšlo cca 25 titulů. – Po kompendiu české literatury pro maturanty (Stanislav Blaschke) zahájil Podhajský 1928 k 10. výročí republiky 2., „lidové“ vydání Dějin města Písku Augusta Sedláčka (poprvé nákladem Obce písecké 1911–1914). Přestože vycházely v menším formátu, v úsporné úpravě a po sešitech, zůstaly zřejmě pro nezájem odběratelů nedokončeny. Dále vyšly regionální turistické průvodce (Josef Veselý, Karel Krýzl) a ojedinělé současné prózy (humoresky Josefa Házra Píseckého a dětský sentimentální příběh Amalie Kožmínové), výjimečně s profesionální výtvarnou účastí (Karel Rélink a Jan Goth). Přímou kontinuitu s nakladatelstvím Theodor Kopecký představovala kromě každoročních jízdních řádů Písecka a měsíčníku Otavan především Knihovnička Otavana (1927–1935, red. Jaromír Malý). V zpravidla rozšířených separátech z časopisu se jihočeským osobnostem, lokalitám a dějinám věnovali Ferdinand Pátek, Jindřich Veselý, František Lipš, Alfred Maria Mayer, Josef Stocký a Jaromír Malý, který též redakčně připravil vzpomínky píseckého pedagoga Karla Ningera. Po zániku edice vyšly do 1939 v intencích jejího programu ještě stati o protihabsburském odboji a o píseckém divadle (František Lipš) a zápisky sběratele lidových písní (Čeněk Holas). 1942 oživil nový majitel tiskárny Václav Novotný nakladatelství sbírkou milostné poezie (Martin Balta). Další básně (Hynek Prokopec) vyšly jako jediný svazek edice Verše (1944, red. Jaroslav Javůrek) a současně zahájily edici Novotisk (1944–1945), která pak pokračovala apelativním návodem k organizaci úspěšného života (Jožka Škorpil, 2 vydání) a reedicí sbírky Martina Balty. – Všechny publikace tiskla v neinvenční anonymní typografické úpravě firemní tiskárna.