Lidová tribuna

Nevýrazné nakladatelství volně spjaté s národněsocialistickou stranou založil a řídil jako jeden ze svých efemérních podniků publicista František S. Frabša (* 1887 Unhošť u Kladna, † 1956 Liberec). Na redakci se zřejmě podílel též překladatel a redaktor Václav Vitinger (* 1880 Praha, † 1945 Praha). V inzertní nabídce měla Lidová tribuna i tituly dalších Frabšových popřevratových nakladatelských podniků (Národní knihovna, Žatva).

Vyšlo cca 25 titulů. – Dva pokusy o profilové ediční řady zanikly prvými svazky. „Sbírka časových brožur" Lidová tribuna (1920, red. F. S. Frabša) přinesla jen příspěvek k tvorbě ústavy (autor Otakar Klapka), Frabšova divadelní knihovna (1923) dvě drobné komedie (divadelní ředitel Karel Jičínský). Redaktor Frabša uplatnil v nakladatelství své knížky veršů, soubor medailonů za války perzekvovaných národních socialistů a zejména dlouho ohlašovaný Slovník spisovatelů dnešní doby (1923), na který později v jiných podnicích navázal regionálními spisovatelskými slovníčky. Aktuální politickou publicistiku (Ferdinand Kahánek o parlamentních projevech maďarských a německých poslanců, biskup Gorazd II. o sporech v církvích, z cizích John Spargo o bolševismu) doplnila anonymní montáž textů o Charliem Chaplinovi, kompilace o úpravě výkladních skříní (Arnošt Vista), informační knížka o Japonsku (Jan Reichmann) a politická ročenka 1926 (red. F. S. Frabša). Beletrii zastoupily drobné milostné a humoristické prózy českých autorů (Marie Hovorková, Josef Jahoda, Rudolf Kepka, Petr Fingal a Karel Hádek pod pseudonymem Karel Hlavín) a dva prozaické překlady (Georges Docquois, Raffaello Giovagnoli). Pro děti vydalo nakladatelství životopis W. A. Mozarta (Jaroslav Hloušek) a výbor z české literární tvorby pro mládež (uspořádali Jaroslav a Bohumila Hlouškovi). Knižní produkci uzavřel výtah z francouzské eseje o potřebě legalizace mnohoženství (Georges Anquetil), doplněný výroky českých spisovatelů. – Obálky několika titulů nakreslili F. K. Loukotka (i šifra F. K. L) a Karel Rélink (K. R.), grafickou úpravou ojediněle přispěl Ladislav Grosman, obálkovou kresbou anonymně Josef Lada. Tisk nejčastěji zajišťovaly firmy Ant. Strojil v Praze-Vršovicích a Šmejc a spol. v Jičíně. – S nakladatelstvím byl propojen formálně samostatný stejnojmenný kulturně-společenský časopis Lidová tribuna, který od prosince 1923 redigoval a vydával Václav Vitinger. Po soudním sporu s deníkem Tribuna přejal časopis od března 1924 název své stálé přílohy Divadelní listy, pod kterým pak vycházel s přestávkou do prosince 1924 (zanikl 34. číslem 2. ročníku). Přidružený Divadelní almanach (red. Anna Olga Fidrmucová a F. S. Frabša) se omezil na několik životopisných medailonů českých umělců, převzatých z časopisu.