Fr. Neubert

František Neubert (* 1848 Nová Ves u Kolína, † 1915 Slaný) pocházel ze selského rodu a zřejmě se vyučil knihkupcem (bližší údaje dosud nebyly zjištěny). Jeho tři bratři působili v témže oboru. Josef Neubert (* 1847, † 1885) byl knihkupcem v Chrudimi a v Lounech a knihtiskařem v Lounech, Alois Neubert (* 1859, † 1927) knihtiskařem, knihkupcem a nakladatelem v Jilemnici. Nejúspěšnější Václav Neubert (* 1852, † 1935) založil prosperující grafické závody V. Neubert a synové v Praze na Smíchově. František Neubert otevřel 1868 na koncesi z téhož roku ve Slaném knihkupectví, k němuž 1870 připojil filiálku v Lounech. 1872 rozšířil slánský podnik o knihtiskárnu a 1875 soustředil knihkupectví i tiskárnu do vlastního domu na slánském náměstí. Knihkupectví v Lounech později převzal jeho bratr Josef, který koncem 1878 zřídil i první lounskou knihtiskárnu. Slánské knihkupectví od Neuberta koupil 1881 jeho vyučenec Josef Čížek. František Neubert si ponechal jen tiskárnu (1887 ji rozšířil o litografii), která tiskla řadu regionálních časopisů včetně mosteckých dělnických, radikálních a anarchistických listů. Po zakladatelově smrti působila do 1917, kdy byla pro neshody dědiců uzavřena. Počátkem 1920 ji v dražbě koupil Vojtěch Kočka a dále vedl pod svým jménem.

Vyšlo cca 35 titulů. – Do konce 1876 uváděly publikace jako místa vydání Slaný i Louny. Na standardním dobovém repertoáru  (zpěvníky a modlitby pro mládež, učební texty a poučné spisky pro lid) se autorsky podíleli pedagogové a úředníci z širšího regionu, mj. František Slavomír Štěpánek (pseud. Lilie Milada, šifra L. M.), Josef Vacek, Rudolf Wunš a Josef Zápotocký. Koncem 1871 založil Neubert kalendář s názvem Svobodný občan (vydal celkem 8 svazků na roky 1872–1878) a po rozšíření podniku o tiskárnu 1872 i stejnojmenný „časopis věnovaný lidu našemu". Redaktorem a po několika číslech i majitelem a vydavatelem časopisu Svobodný občan se stal slánský soukromý učitel, divadelník, odborný publicista a beletrista Antonín Ptáček. Neubert časopis, který se vyhranil mladočesky, nadále s přestávkou 1875–1877 tiskl (1875–1876 byl krátce nakladatelem a tiskařem konkurenčního staročeského časopisu Svornost) a v dobách personálních změn v jeho vedení po 1882 přechodně i redigoval; několik rozsáhlejších textů ze Svobodného občana vydal i knižně. Redaktor Svobodného občana Antonín Ptáček byl nejen kmenovým autorem a překladatelem Neubertova nakladatelství, ale zřejmě též iniciátorem některých edičních počinů. Beletrii zprvu soustředila edice Pokladnice povídek a románů (1873–1879),  do níž přispěli kromě Ptáčka (historické prózy, humoristický román) debutující Václav Beneš Třebízský (jako Václav Beneš, mj. knižní prvotina Vodníkova nevěsta), rakovnický gymnaziální profesor Robert Krejč (šifra R. K., politický román) a nezjištěný autor (šifra M. N., povídka ze současnosti). Původní prózy doplnil překlad (populární Pierre Alexis de Ponson du Terrail) a volné adaptace (anonymní povídka s kriminální zápletkou Rodina Kamínských a Bránických a historická kompilace od šifry P. Š. T-ý, tj. Pavla J. Šulce). Dobovou nabídku lidové románové četby, kolportované po sešitech na pokračování, rozšířilo nakladatelství o další, u nás dosud nevydávané autory (Józef Lubomirski v Ptáčkově překladu a snad pseudonym S. S. Konigs). Po prvých ročnících skončil Neubertův pokus o vydávání zábavného a vzdělávacího časopisu Věstník slánsko-kladenský (1876) i odborného měsíčníku Škola a obec (1878). Od konce 70. let 19. století s útlumem nakladatelství převážily knížky pro nejmenší děti (s verši Antonína Ptáčka) a drobné sešitky edice Národní pohádky (od 1879; přispěl mj. Václav Beneš Třebízský, výtisky nezjištěny), v níž pak pokračoval Jos. Čížek. Po prodeji knihkupectví uzavřel Neubertovo nakladatelské působení Všeobecný hospodářský kalendář a zápisky (na roky 1882–1894). – Před zřízením vlastní slánské tiskárny tiskl Neubert publikace svého nákladu v Praze. Autorem univerzální obálky edice Pokladnice povídek a románů byl xylograf František Bartel.