Nová edice (O. Jirsák)

Otto Jirsák (* 1907 Olomouc, † 1940 Holandsko) absolvoval 3 třídy měšťanské školy v Kralupech a vyučil se knihkupcem u firmy František Kostelecký v Novém Bydžově. Zaměstnán byl postupně v pražských firmách Alois Hynek, F. Topič, Bursík a Kohout a Orbis. 1936 požádal o nakladatelskou koncesi pro Prahu-Vinohrady, kterou pravděpodobně získal. Pojmenování knižní řady Nová edice užíval v kombinaci se svým jménem i jako název nakladatelství. Ediční program spojil se svým tehdejším působením v pražském divadle Emila Františka Buriana D 37. Byl tajemníkem divadla, zastupoval je při zadávání provozovacích práv na uváděné hry (disponoval jejich rozmnoženými texty), z francouzštiny přeložil divadelní hru (Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: Lazebník sevillský) jako podklad k Burianově úpravě, v sezóně 1936/1937 byl krátce nakladatelem časopisu Program D 37 (v březnu a v dubnu 1937 vydal 2 poslední svazky ročníku). Po odchodu z divadla pracoval podle pozdějšího svědectví jako redaktor Lidových novin. 1939 odešel asi přes Polsko do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie, v níž spolu s dalšími Čechoslováky absolvoval výcvik v Alžíru a uplatnil svou znalost francouzštiny i jako tlumočník. Po porážce Francie se stal příslušníkem 311. čs. bombardovací perutě RAF ve Velké Británii (již vojenskou základní službu v Československu absolvoval u leteckého pluku). Zahynul 16. října 1940 jako člen posádky bombardovacího letounu, který byl sestřelen během náletu na Brémy a zřítil se nad okupovaným Holandskem. Pohřben je na hlavním hřbitově v Oosterwolde.

Vyšlo cca 5 titulů. – Nakladatelství se uvedlo v červnu 1936 programovým sborníkem Ani labuť ani Lůna, koncipovaným jako protest proti oficiální interpretaci odkazu básníka Karla Hynka Máchy (v redakci Vítězslava Nezvala přispěli Konstantin Biebl, Bohuslav Brouk, E. F. Burian, Adolf Hoffmeister, Záviš Kalandra, Vincenc Makovský, Jan Mukařovský, Vítězslav Nezval, Laco Novomeský, Jindřich Štyrský, Karel Teige a Toyen). Žaloba máchovského badatele Karla Janského na Bohuslava Brouka a nakladatele pro „přečin o ochraně cti spáchaný tiskem“ (dotčen se cítil nejen výroky Bohuslava Brouka, ale i koláží Jindřicha Štyrského) vedla v létě 1936 k dočasnému zabavení zbytku nákladu (152 z 2000 výtisků) sborníku. Na základě mimosoudní dohody z listopadu 1936 odstranil Jirsák z vrácených výtisků inkriminovanou koláž i Broukovu stať a spolu s ní i nezávadný navazující text (doslov a tiráž). Zmrzačený sborník pak doprodával s razítkem „Po konfiskaci 2. opravené vydání“ na obálce. (Bohuslav Brouk se vyhnul trestnímu řízení omluvou v Lidových novinách 2. 1. 1937.) Ještě v době projednávání žaloby pokračovalo nakladatelství programovým textem E. F. Buriana (Zameťte jeviště, 1936) a později trojjazyčnou propagační publikací o divadle D 37 ve francouzštině, angličtině a němčině (1937). Jen rozmnoženě jako rukopis vyšly v úpravě pro zpěv a klavír písně a songy Karla Reinera na slova E. F. Buriana ze hry Každý něco pro vlast. Produkci nakladatelství uzavřel katalog výstavy československé avantgardy (proběhla v květnu 1937, pracovní výbor tvořili E. F. Burian, Miroslav Kouřil, Karel Teige a Jan Vaněk). – Publikace spjaté s divadlem D 37 graficky upravoval Miroslav Kouřil, tisk zajišťovala pražská firma Československý kompas.