Dr. R. Brož

Rudolf Brož (* 1880 Lískovice u Hořic, † 1939  Praha) po maturitě na jičínském gymnáziu (1900) odešel do Prahy, kde se zapojil do studentského hnutí. V únoru 1901 obnovil s přáteli z radikálně pokrokového klubu Antonín Čížek Časopis pokrokového studentstva (byl vydavatelem a krátce i odpovědným redaktorem 4. až 6. ročníku časopisu do července 1903). Navštívil Halič, pobýval v Německu, v Anglii a ve Francii, překládal z ruštiny, rusínštiny, angličtiny a francouzštiny, přispíval do Časopisu pokrokového studentstva, Pokrokové revue a Samostatnosti. Po získání doktorátu práv (asi 1908) se od října 1909 do října 1912 podílel na redakci a vydávání 6. až 8. ročníku Pokrokové revue. Současně byl nakladatelem Časopisu pokrokového studentstva (vydával 13. až 15. ročník), který připojil k Pokrokové revui jako přílohu, a rozvinul i knižní nakladatelství. V říjnu 1912 své redakční i nakladatelské působení náhle ukončil. Později byl advokátem v Přerově a v Praze, 1919 se účastnil mírové konference v Paříži. Příspěvky k národohospodářským problémům (prosazoval inflační řešení ekonomické krize) publikoval zejména v revui Nové Čechy, od 1937 do léta 1938 řídil hospodářskou část deníku Venkov. Hospodařil na statku Včelní Hrádek u Jílového.

Vyšlo cca 30 titulů. – Po krátké nakladatelské epizodě z počátku 20. století (1901 inicioval při obnoveném časopisu Knihovnu Časopisu pokrokového studentstva a 1901–1902 vydal její úvodní 2 svazky) založil Brož 1909 tři edice, které redigoval a vydával nejprve nákladem Časopisu pokrokového studentstva, od 1910 pod svým jménem (s označením Dr. R. Brož, Dr. Rud Brož, Dr. Rudolf Brož, v inzerci též Nakladatelství dr. Rud. Brože). Edice Rozpravy (od 1909, nákladem R. Brože vycházela do 1912) se zaměřila především na politické a hospodářské aktuality. Pokračovala i bez Brožovy účasti do 1937, naposled nákladem revue Nové Čechy. Slovanská knihovna (1909–1911) soustředila překlady k vývoji a situaci ruského revolučního hnutí (Ivan Petrovič Juvačev, Konni Zilliacus, Pinchas Rutenberg), k nimž připojila cestopisnou reportáž z Dalmácie (Hermann Bahr). Zbylý náklad edice Brož 1912 přenechal vznikajícímu nakladatelství Mladé proudy. Edice Vlny (1909–1911) se připojila k amatérským nakladatelským aktivitám, které před 1. světovou válkou stavěly vyhraněný ediční program a péči o vnější úpravu knih běžného nákladu proti eklektické produkci velkých nakladatelských firem. Původní tvorbou přispěli Josef Mach a Emanuel Lešehrad (verše), Jiří Mahen (drama), Karel Hugo Hilar (esej) a Stanislav K. Neumann (verše a vzpomínky na Omladinu). Výběr doplnily překlady z dánštiny (Peter Nansen), angličtiny (Edgar Allan Poe), francouzštiny (Marie Madeleine de La Fayette, Hugues Rebell, Maurice Maeterlinck), ruštiny (Leonid Andrejev, Alexandr Kuprin) a pravděpodobně z němčiny (Stanisław Przybyszewski). Poslední edice Knihy erotiky (1911–1912, red. Karel Toman) zanikla po vydání úvodních sešitů 1. svazku (Giovanni Boccaccio: Dekameron), který tak zůstal torzem. Mimo edice vyšel k máchovskému výročí 1910 Máj s výrazným výtvarným doprovodem Jana Konůpka. – Několik obálek pro nakladatelství nakreslil Jan Konůpek, který zřejmě zasáhl i do grafického řešení knihovny Vlny. Na výzdobě a úpravě dalších jejích svazků se anonymně podíleli V. H. Brunner, Jaroslav Benda a nezjištění umělci a typografové. Tisk zajišťovaly tiskárny Časopisu pokrokového studentstva a Pokrokové revue, především Albert Malíř a Alois Lapáček v Praze a Společenská tiskárna, respektive A. Strojil v Blatné.