Jaroslav Burian

Jaroslav Burian (* 1862 Praha, † 1926 Písek) absolvoval nižší gymnázium a vyučil se u knihkupce a nakladatele Ladislava Jana Pospíšila v Hradci Králové. Pak působil u různých firem v Ústí nad Labem, v Brně a v Moravské Ostravě, naposledy u Fr. Řivnáče v Praze. 1889–1890 byl starostou Spolku českoslovanských knihkupeckých účetních a podílel se na jeho pokusu o zpracování české národní bibliografie. 1890 koupil v Písku od dědiček Anny a Albíny Seelichových knihkupectví Josef Seelich (zal. 1854), 1892 je rozšířil o nakladatelství a 1905 o knihtiskárnu, kterou po smrti první Burianovy manželky Růženy 1919 řídil jako spolumajitel jeho syn Jaroslav V. Burian. Po otcově smrti 1926 ji prodal Františku Lenzovi a knihkupectví pak vedla vdova zakladatele Terezie Burianová (předtím Šímová, roz. Smíšková; * 1879 Litochovice, † ? ?) do 1948, kdy je od ní koupil Ludvík Novotný.

Vyšlo cca 120 titulů. – Jádrem nakladatelské produkce byly odborné spisy hospodářské a lesnické, nedůsledně zařazované do edic Lesnická knihovna (1892–1906) a Zemědělské učebnice (1901). Zprvu je doplňovaly i časopisy Listy lesnické (1895–1896) a Listy lovecké s německou verzí Die Jagdzeitung (1895–1897), které později přešly do nákladu pražského tiskaře a nakladatele Aloise Wiesnera. Právní příručky soustředila především Burianova sbírka zákonů (1898–1925), mimo edice vycházely další učebnice a příručky pro odborné školy, hudebniny (mj. myslivecké písně v úpravě Josefa V. Rozmary, skladby pro sborový zpěv Bohuslava Jeremiáše a varhanní skladby Jaroslava Máchy) a tituly regionální vlastivědy (Jan Matzner). Potřeby písecké posádky zřejmě podnítily vydání vojenských příruček a jazykových slovníků, částečně zařazených do edic Burianovy slovníky, Burianova vojenská knižnice a České názvosloví vojenské. Beletrii zastupovala zprvu jen literatura pro děti. Překladatel z francouzštiny a první redaktor Burianovy edice Sbírka ušlechtilých povídek (pak spisů) pro mládež (1894–1899) František Jarolím v ní uplatnil především své adaptace francouzských předloh, druhý redaktor edice Bohdan L. Tyšler akcentoval původní tvorbu (F. J. Andrlík, Adolf Heyduk, Anna R. Husová, Bedřich Moravec, K. J. Zákoucký a Julius Zeyer). Po jejím ukončení převzal Burian zbytky nákladu Sbírky spisů cizojazyčných pro mládež, kterou Jarolím od 1895 vydával vlastním nákladem, a pod novým názvem Růžová knihovna edici dvěma českými tituly 1900–1902 uzavřel. Torzem zůstaly třísvazkové Matěje Kopeckého vybrané komedie (1901), další loutkové hry vyšly samostatně. Přeloženou beletrii pro dospělé zastoupil jen Karl Joseph Alfred Sigurd Hedenstjern (Quislingský pastor, 1905), původní tvorbu M. B. Böhnel (aktovka Noc na skřipci, 1912). 1921 doplnil knižní produkci firmy (ta pokračovala již jen sporadicky) módní žurnál Pařížský vkus (s převzatými návrhy a střihy), který vycházel až do března 1943, změniv koncem 1941 název na Die Wienerin (Vídeňský vkus).