J. Martinek

Synovec knihkupce, knihtiskaře a nakladatele ze Žďáru nad Sázavou Jana Tomana Jan Martinek (* 1901 Žďár nad Sázavou, † 1943 Frankfurt nad Mohanem, Německo) se vyučil knihkupcem u svého strýce, pak byl zaměstnán v Moravské Ostravě,  v Kostelci nad Labem, Karlových Varech a od 1926 u skomírající brněnské firmy St. Kočí (>LČL 4, s. 1918). 1927 se stal jejím spolumajitelem, v květnu 1931 však vystoupil a osamostatnil se. Po německé okupaci se zapojil do odboje v organizaci Obrana národa a v prosinci 1939 byl zatčen a uvězněn. Jeho podnik byl uzavřen a 1940 likvidován ve prospěch německé státní policie (komisařským správcem byl Wilhelm Pfeiffer). Martinek byl v říjnu 1942 Lidovým soudem ve Frankfurtu nad Mohanem odsouzen k smrti a 10. února 1943 popraven. Po válce otevřela jeho sestra Anna Martinková (* 1911) pod svým jménem v Brně nové knihkupectví, které 1949 převzalo družstvo Kniha lidu.

Vyšlo cca 12 titulů. – Podněty k několika nakladatelským exkurzům našel Martinek v brněnském kulturním a vědeckém životě a v osobních přátelských kontaktech. Po soukromém tisku k 50. narozeninám Jiřího Mahena 1932 a prvotině Ivana Jelínka Perletě (1933) vydal drobnou cestopisnou reportáž svého přítele, redaktora Aloise Václava Kožíška Ostrov Lopud u Dubrovníka (1934). Průvodce po Žďáru a okolí od téhož autora zahájil plánovanou edici Průvodce Moravou (1934), která však nepokračovala. Samostatně vyšly mj. odborné práce brněnského germanisty Stanislava Sahánka a archeologa Františka Křížka. V edici Příručky bezpečnostních sborů (1936–1938) soustředil právník František Vaníček československé bezpečnostní zákony a další předpisy. – Náročnější Martinkovy publikace tiskl F. Obzina ve Vyškově, ostatní tituly Jan Toman ve Žďáru na Sázavou a Typia v Brně.