J. Vlad. Mangl

Josef Mangl (* 1891 Hrabenov, dnes Ruda nad Moravou – Hrabenov, † 1980 Šumperk) pocházel z rolnické rodiny, 1902–1906 absolvoval 4 ročníky gymnázia v Zábřehu. V Rudě nad Moravou otevřel pod protokolovanou firmou J. Vlad. Mangl odborné papírnictví zaměřené na ruční práce a výtvarnou výchovu, spojené s prodejem nástrojů a materiálu pro grafické práce, knihařství, vyšívání apod. Spolu s učiteli z Olomoucka – propagátory nových výchovných metod (Jan Čep, František Hlupý, Jan Kubíček. Richard Rosa a Edvard Talafant) založil „časopis pro ruční práce výchovné“ Zábavná dílna. (1. ročník vycházel 1923–1924 v Rudě nad Moravou, 2. ročník, 1924–1925, po 2 číslech převzal a do Olomouce přenesl Richard Rosa, 3. ročník, jen 3 čísla 1929, vydával Mangl jako svůj firemní věstník.) Na program časopisu navázal od 1925 knižními publikacemi a 1927 získal knihkupeckou koncesi. 1929 se přestěhoval do Šumperka, kde se rozvíjel český menšinový život, a poblíž českých škol otevřel v novostavbě vlastního domu papírnictví a knihkupectví, zaměřené na prodej školních pomůcek a učebnic pro českou mládež a metodických příruček pro učitele. Zprvu působil na koncesi filiálky zábřežského knihkupce Joži Malého, v květnu 1931 získal koncesi na své jméno. Od 1930 byl krátce společníkem první české tiskárny v Šumperku Grafia (vedli ji typograf František Kvapil a strojmistr Adolf Hajtmar), malou tiskárnu provozoval i při svém podniku. Po německém záboru pohraničí uprchl v listopadu 1938 do Prahy, kde 1939 získal knihkupeckou koncesi a na Malé Straně otevřel knihkupectví a papírnictví pod firmou Josef Mangl. Kroužek severomoravských rodáků, v němž se scházel s knihkupcem Jožou Malým a dalšími krajany vypuzenými ze zabraného území, se 1946 stal základem Volného sdružení přátel severní Moravy v Praze. 1952 bylo jeho knihkupectví uzavřeno a Mangl se 1953 vrátil do Šumperka. – Původní šumperské knihkupectví J. Vlad. Mangl převzal 1945 jeho syn Vladimír Josef Mangl (* 1920 Ruda nad Moravou), který však již v nakladatelství nepokračoval.

Vyšlo cca 50 titulů. – Knihovna zábavné dílny (střídavě též Knihovna zábavného umění, 1925–1936) se v návaznosti na časopis Zábavná dílna (jeho prvé 2 ročníky byly do edice později včleněny) zaměřila především na metodické pokyny i praktické návody k výuce ručních prací (batikování, vyšívání, vyřezávání, vypalování, vystřihování, košikářství, skládání papíru, práce s korálky apod.) v mateřských, obecných a pomocných školách (přispěli učitelé Edvard Talafant, Jan Čep i pod pseud. J. Klín, Albín Neužil, Ladislav Alois Vodák aj.). Širšímu okruhu amatérských zájemců o uměleckou či řemeslnou tvorbu nabídla edice mj. učebnice grafických technik (Antonín Andert a J. Jura), knihařství (Josef Mangl pod pseud. Josef Hrabenovský), malířství a lakýrnictví (Jindřich Lenhart a Edvard Talafant) a návody k výrobě loutkového divadla (Josef Drozd) i ke stavbě obytného domku (Josef Novák). Inzertní stránky a obálky jednotlivých titulů edice sloužily jako nabídkové seznamy sortimentu firemního papírnictví. V Šumperku vydal Mangl mimo edici regionální pověsti (Bohuslav Indra), ukázku soudobé lidové tvorby (Josef Pavelka), lékařskou stať v němčině (F. Mäder) a pedagogickou příručku (Edvard Talafant). Do edice Jugoslávská knižnice (1935) převzal výbor z básní Gustava Krklece (vyšel nákladem Severomoravského akademického kulturního odboru v Zábřehu), k němuž připojil verše Jovana Dučiće a Vladimira Nazora, vše v překladu, výběru a uspořádání Viléma Nezbedy. V Praze Mangl příležitostnou nakladatelskou činnost omezil na drobné hudebniny (populární skladby harmonikáře Ady Rulíška, krajana z Rudy nad Moravou, s milostnými a vlasteneckými motivy). Jako poslední titul vydal údajně koncem 1945 jako nedatovanou novoročenku drobnou knížku veršů novináře a diplomata Eduarda Parmy Kytička na mohylu. – Autorem anonymních ilustrací několika titulů byl pravděpodobně sám nakladatel, grafická úprava a výzdoba posledního svazku Jugoslávské knižnice je juvenilní prací Zdeňka Sklenáře. Tisk zprvu zajišťovala především Národní knihtiskárna v Moravském Krumlově, později Grafia v Šumperku a Společenská knihtiskárna v Zábřehu, hudebniny v Praze tiskla Průmyslová tiskárna.