Theodor Mareš

Starší syn knihkupce Augustina Mareše v Nepomuku Theodor Mareš (* 1880 Nepomuk, † 1956 Plzeň) se 1894–1897 vyučil knihkupcem u plzeňské firmy Kočí a Finke. Zaměstnán byl v knihkupectvích v Jičíně, v Kutné Hoře a v Praze, odkud se vrátil do Plzně, kde vedl nakladatelství Českého deníku (součást Závodů tiskařských a vydavatelských). Počátkem 1920 obdržel koncesi a v květnu téhož roku otevřel vlastní knihkupectví se zaměřením na literaturu o hudbě a hudebniny (asi do 1925 působil současně i v předchozím zaměstnání). Angažoval se též v profesním životě (byl funkcionářem západočeského grémia), soukromě se věnoval zpěvu a hře na housle a pěstoval cyklistiku. 1921 rozšířil podnik o půjčovnu knih a hudebnin, 1933 ohlásil vyrovnání (proběhlo na 72%) a 1943 změnil firmu na veřejnou obchodní společnost Theodor Mareš a spol., přijav za společníka syna Zdeňka Mareše. Knihkupectví, sklad hudebnin a půjčovnu začlenil do nového podniku, nakladatelství dále vedl pod svým jménem na původní koncesi.

Vyšlo cca 60 knižních titulů a cca 30 titulů hudebnin. – Zprvu skromná nakladatelská produkce přinesla několik pilsnensií (průvodce městem, kresby Karla Živného s úvodem Fridolina Macháčka, pohlednice podle akvarelů Oskara Schmidta, album fotografií aj.). Plzeňský hudební skladatel a pedagog Josef Bartovský přispěl učebnicemi hudební nauky a historie pro pedagogické školy, průběžně vycházela i operní libreta na jeho hudbu (Quido Maria Vyskočil, Eduard Šimek, Milan Begovič). Nová vydání učebnic Josefa Bartovského a další spisky o hudbě (Josef Bartovský, Jaroslav Slavický, František Horáček, Karel V. Burian, po 1945 D. V. Žitomirskij) zařadil nakladatel ve 40. letech do edice Marešovy příručky (1941–1948, red. Josef Rous), v níž se však především uplatnily stručné návody a výklady z různých oblastí domácího hospodářství, zaměřené na zmírnění důsledků válečných zásobovacích omezení. Věnovaly se sběru a zpracování léčivých rostlin, lesních plodin a hub (Josef Lešek, Karel Rehberger), včelařství (František Trsek), ovocnářství (Antonín Karas), zahrádkářství (Josef Šístek, Bohuslav F. Růžinský), lovu ryb a zvěře a jejich úpravě (Antonín Bardoun, Jaroslav Stejskal), chovu a zpracování domácího zvířectva (Karel Hotmar), úspornému vaření a vedení domácnosti (Věra Tykvartová, Milča Stelzerová), po válce přípravě amerických zákusků (Míla Hynková). Vlastivědná edice Západní Čechy (1940–1945, red. Josef Rous) zařadila stati o chodské literární tradici (Emil Felix), lidová vyprávění z Podbrdska (sebral Karel Vaněček) a kompendium o Plzni (Josef Rous). Mimo edice vyšly odborné výklady Josefa Bartovského (metodika výuky zpěvu) a Oldřicha Filipovského (mj. rozbor klavírní tvorby Josefa Suka), menší naučné publikace se zabývaly námětovou filatelií (Gustav Drnec), vedením účetnictví (Josef Rous), exekučním řízením (Alexander Ježek) a vznikem hmoty (František Mareš). Beletrii zastoupily kromě parafrází indických pohádek (Václav Kůrka) knížky veršů (Marie Nesnídalová, Sylva Boháčová-Žikešová, Marie Forstová) s výtvarným doprovodem (Josef Hodek, František Podešva, Josef Wenig). Poválečná básnická edice Slovo (1948, red. Josef Rous) se již nerozvinula (jen Josef Jelen). Knižní produkci nakladatelství uzavřela odborná sbírka Plzeňská edice lékařská (1946–1949), řízená místní odbočkou Spolku českých lékařů, do níž přispěli lékaři Jan Kubík, Antonín Mecl a Karel Bobek a farmaceut Stanislav Petlach. – Do své sbírky hudebnin Edice T. M. (1926–1946) zařadil nakladatel obálková vydání skladeb starších světových i českých skladatelů v klavírních úpravách, které vyšly 1902–1904 v edici Vydání pražské konservatoře (spolu s nakladatelstvími ve Vídni a v Olomouci ji tehdy vydávala pražská firma Grosman a Svoboda). Navázal skladbami současných plzeňských hudebníků, které převzal do komise (mj. z nákladu Hudebního uměleckého klubu v Plzni). Z hudebnin vlastního nákladu v edici vydal mj. cvičné etudy (Regina Řeháková, Antonie Steinerová), sokolské a vojenské pochody (Josef Horák, Norbert Kubát, Štěpán Hejda), koncertní skladby a písně (Josef Bartovský, Oldřich Blecha); další obdobná díla však vycházela mimo edici spolu s drobnými hudebninami (taneční skladby, operetní zpěvy a časové písničky). – K vnější úpravě publikací přispěli až ve 40. letech profesionální výtvarníci Richard Lander a Svatopluk Janke návrhy několika obálek, František Václav Eisenreich výzdobou alba koled. Knihy tiskly většinou Grafické závody Pour a spol. v Plzni a tiskárna Jos. B. Zápotočný v Rokycanech, hudebniny reprodukovala především plzeňská Planografia, kterou doplnily pražská Průmyslová tiskárna a firma K. Kisch-Trojan v Benátkách nad Jizerou.