F. Kosek

František Kosek (* 1906 Vítějeves u Poličky, †  ? ?) absolvoval 3 třídy měšťanské školy a odborné obchodní a reklamní kurzy. 1937 získal koncesi omezenou na vydávání brožur a ročenek spořivosti, kterou se mu 1940 po odvolání podařilo rozšířit na plnou koncesi nakladatelskou.

Vyšlo cca 40 titulů. – Od 1937 Kosek dle vlastního sdělení vydával spořivostní plakáty, brožury, kalendáříky a ročenky (výtisky nebyly zjištěny). V první edici Knihy filmových námětů (1942) vyšel jen převyprávěný scénář filmu Modrý závoj (scenárista a režisér Josef Mach), ilustrovaný fotografiemi z filmu. Po úředním zákazu edic propojila další prózy podle soudobých českých filmů Pražský flamendr (Jaroslav Jirouš pod pseud Jaroslav Víchovský, 1942) a Okouzlená (Jiří Brdečka pod pseud. Jiří Tulešický, 1943) shodná nakladatelská značka. Do konce války rozšířily produkci jen sbírka výchovných povídek českých autorů o volbě povolání (uspořádala i autorsky přispěla Milena Ivšínová) a pokus o humoristický román (Josef Mach, 1944). 1945 Kosek zařadil publikaci o Lužických Srbech (Miliduch M. Novotňák) a založil týdeník, pak čtrnáctideník Umělec (vydával jej pro Českou hudební společnost). Nevyhraněný časopis s širokým informačním záběrem (podnázev se ustálil na formulaci Hudba – divadlo – film – literatura – výtvarnictví) vycházel od září 1945 do června 1946 (zanikl 15. číslem 2. ročníku). Šéfredaktorem byl Záboj Bláha-Mikeš, odpovědným redaktorem do února 1946 Bohumír Bartoš. Ambiciózní začínající autor a redaktor Bartoš v časopisu uveřejnil prohlášení Klubu mladých literátů (zakládal jej s Mirko Hrbkem) a pro nakladatelství, v němž působil jako externí lektor, přeložil z ruštiny válečné příběhy (Petr Karpovič Ignatov, Vadim Michajlovič Koževnikov) a sborník sovětské protinacistické propagandy. Z vlastní tvorby představil knížku povídek, jeho spolupráce s nakladatelem však skončila 1946 sporem o honoráře. Edice populárních příruček Sbírka od A do Zet (1946–1947, red. František Daněk) přinesla jen nová zpracování zahradnických a ovocnářských návodů (Jan J. Těšitel, Václav Kác), překladová edice Knihy u umění a umělcích (1946–1947) přiblížila osudy hudebníků 18. století (Romain Rolland), violoncellisty Pabla Casalse (Rudolf von Tobel) a spisovatelky George Sandové (Frances Winwarová). Výraznou složku programu tvořila literatura pro děti a mládež ve volné řadě Radostné mládí (1946–1948), kterou však naplnily převážně reedice starší produkce agrárního nakladatelství Novina (do 1930 s názvem Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské), zlikvidovaného v květnu 1945. Nová vydání knížek českých autorů (především František Flos, dále mj. Helena Dvořáková, Barbora Markéta Eliášová, Alois Musil) a překladů z ruštiny (Konstantin Zolotovskij, Nikolaj Alexandrovič Galkin) doplnily jen výjimečně nevýrazné novinky (vyprávění o matkách významných Čechů v reakci Mileny Ivšínové, próza Karla Fechtnera pro nejmenší čtenáře). Z předválečné nabídky Noviny čerpaly rovněž reedice dobrodružné četby (James Oliwer Curwood, Zane Gray). Osobitější „knihovna vybrané četby domácí i světové“ Svět a my (1947–1948, red. Přemysl Pražák) nabídla reprezentativní výběr děl české a světové literatury, zaštítěný spoluprací širokého kruhu odborníků, převážně vysokoškolských pedagogů. Z ohlášeného programu vyšly překlady z dánštiny (Hans Christian Andersen, Jens Peter Jacobsen), francouzštiny (Denis Diderot) a srbštiny (Jakov Ignjatovič), původní tvorbu zastoupili Josef Jungmann, Jaroslav Vrchlický a Helena Dvořáková. Zřejmě až během tisku byly zastaveny připravené překlady z angličtiny (Samuel Buttler) a italštiny (Švýcar Francesco Chiesa). Díla vybírali a doslovy je opatřili Gustav Pallas, Josef Kopal, Julius Dolanský, Felix Vodička, Vítězslav Tichý, Albert Pražák a Otakar Vočadlo. Produkci nakladatelství uzavřel humoristický román opět podle filmového scénáře (Robert Nevan, 1948). – Typografickou úpravu navrhoval nejčastěji Václav Kouba, na ilustracích a obálkách se podíleli hlavně František Prchlík, Rudolf Mader a Rudolf Komínek. Ojediněle přispěli Kristián Turba, Oldřich Cihelka, Milada Marešová, Václav Mašek, František (Viktor) Sodoma aj., většinu ilustrací reedic převzalo nakladatelství ze starších vydání. Tisk zajišťovaly zprvu Grafické závody V. & A. Janata v Novém Bydžově, po 1945 bývalé německé tiskárny v pohraničí (především Cíl, od 1948 Severografia v Liberci).