F. Kytka

Syn zámožného rolníka  František Kytka (* 1845 Želenice  u Slaného, † 1898 Praha) se po studiu na litoměřickém gymnáziu vyučil  knihkupcem u pražské firmy J. B. Reinitzer. 1866 se jako dobrovolník účastnil prusko-rakouské války a byl těžce raněn v bitvě u Podolí. Po uzdravení se 1868 vrátil k oboru a působil v Německu, zejména v Lipsku u firmy Breitkopf a Härtel. 1871 zakoupil v Praze z konkurzu půjčovnu knih a sklad firmy Köhler & Schott (původně od 1861 Vincenc Schmied) a v srpnu tr. otevřel na Malé Straně vlastní závod, zaměřený na českou i německou klientelu. 1878 jej rozšířil o knihkupeckou filiálku na Smíchově, kterou později prodal Josefu Foitovi (nakonec ji převzala firma Kapr & Kotek). 1879 zřídil na pražských nádražích prodejny jízdních řádů, průvodců, plánů, map, pohledů na Prahu (zejména vlastní produkce). Účastnil se veřejného i profesního života. Byl členem pražské městské rady, poslancem zemského sněmu, zasedal ve sboru pražských obecních starších, byl předsedou Malostranské záložny (pro její zasedací síň Kytku portrétoval František Ženíšek). Od 1890 byl prvním českým starostou pražského knihkupeckého grémia, angažoval se v zřízení gremiální praktikantské pokračovací školy a nemocenské  pokladny, 1894 byl starostou Spolku českých knihkupců a nakladatelů. Po jeho smrti převzala firmu vdova Adolfa Kytková (majitelkou se stala 1901). Závod však vedl ve funkci prokuristy bez znalosti oboru její otec Jan Zvolský (* asi 1834 ?, † 1924 Praha), bývalý statkář ze Sadské, který zrušil půjčovnu, rozprodal sklad a nakladatelství omezil na nová vydání map a učebnic. 1917 upadající podnik, z něhož postupně odešli kvalifikovaní zaměstnanci (mj. vynikající knihkupecký odborník a Kytkův vyučenec Karel Nosovský), koupil a převedl na své jméno knihkupec a nakladatel Josef Šváb(>LČL 4, s. 818–821).

Vyšlo cca 150 knižních titulů a cca 150 titulů kartografických dokumentů v obou zemských jazycích. – Jádrem beletristické produkce byla edice pro mládež Bibliotéka zábavných spisů (1876–1895). V standardně graficky řešených svazečcích do rozsahu 80 stran (s komentovanou barevnou ilustrační litografií na obálce) přinášela dobrodružné a historické příběhy, životopisy významných osobností (hlavně rakouských dějin) a mravoučné povídky ze současnosti. Převažovaly volné a zkrácené adaptace cizích předloh (Jules Verne,  Frederick Marryat, Robert Niedergesäß, Alphonse de Lamartine a další nezjištění). Hlavním přispěvatelem edice byl Matěj Karas, dále spolupracovali Štěpán Karas, Pavel J. Šulc (též šifry P. Š. T., P. Š. T-ý, J. T-ý), J. Marek, František Schwarz, Jan Klecanda (pseud. J. Kopřiva), František Antonín Zeman (pseud. Jaroslav Květnický), Karel V. Tuček, Jan Vítek, Julie Gintlová, František Zákrejs (šifra F. Z.), Gustav Šesták a Vít Hrozňovský (asi pseud.), v prvých letech též šifry A. D., V. F., J. K., V. K., F.  M.,  J. S., J. T., V. T.  Řada svazečků vyšla  i v dalších vydáních, mimo edici se však česká beletrie objevila jen výjimečně (sborníčky anekdot a přípitků P. J. Šulce, dívčí román Růženy Jesenské). Rovněž beletrie v němčině byla  zastoupena jen příležitostnými verši vojenského lékaře Siegmunda Bernsteina a pátera Josefa Bergmanna. Jedinou hudebninou nakladatelství byla sbírka pedagoga a sbormistra Ferdinanda  Hellera Pražský zpěvník (1881). Ostatní produkce v češtině i němčině se zaměřila na literaturu naučnou, zejména na učebnice pro měšťanské a odborné školy, učitelské ústavy, reálky a gymnázia, na odborné hospodářské spisy, statistické přehledy a cestovní pomůcky. Po úvodním pokusu o odbornou edici „pro školu i dům" Katechismus věd přírodních a pomocných (1872) vycházela převážně mimo edice. Učebnice pro české odborné a střední školy psali Jan Kosina (francouzská konverzace), Emanuel Miřiovský (čeština), Alois Strnad (geometrie), Josef Letošník, Josef A. Zelený, Alois Till (dějepis), Antonín Tille a Jindřich Metelka (zeměpis Rakouska-Uherska) a František Xaver Procházka (logika), učebnice pro německé školy Joseph Bergmann (liturgie) a Václav (Wenzel) Světlík (katechetika). Jako učební pomůcka zřejmě byly zamýšleny i mravoučné novely učitelky Julie Gintlové v němčině, češtině a francouzštině. Kromě učebnic vyšel kulturně historický obraz starého Řecka a Říma (Karel Cumpfe), příspěvek k dějinám českého školství (Jan Šafránek), k dějinám Slezska (Bohuš Pavel Lepař) a k právním dějinám (německy Jaromír Čelakovský). Sám nakladatel byl údajně autorem anonymní stati o výstavbě nových pražských čtvrtí (vyšla v češtině i v němčině). Hospodářský kalendář (na roky 1881–1886; 1882 též s variantním názvem Přítel lidu) pro širší okruh odběratelů doplnily populární odborné návody (poučení o chovu dobytka Václava Otakara Poláčka, bramborová kuchařka Hany Dumkové, daňová příručka Františka Schwarze). V redakci Josefa Ranka nakladatelství úspěšně dokončilo menší univerzální encyklopedii Příručný slovník všeobecných vědomostí (1882–1887), nejvýznamnější odborný projekt nakladatelství Zevrubný popis Království českého dle okresních hejtmanství (1887–1889), který koncipoval a redigoval Otakar G. Paroubek, však zůstal torzem. Jádrem cestovní literatury byly Kytkovy periodicky aktualizované německé jízdní řády vlaků, dostavníků a parolodí v Čechách Prager Conducteur, vydávané od května 1879. Dále vyšly seznamy poštovních a cestovních stanic, ceníky pražských drožek a fiakrů a tarify tramvají, série pohlednic Prahy a průvodce po západočeských lázních. – Jako přílohy byly k odborným spisům a cestovním příručkám zpravidla přikládány mapy a plány z vlastní kartografické produkce, které jinak tvořily samostatnou specializovanou složku edičního programu. Po železniční mapě Čech od Karla Kareise (1. vydání 1872) vycházely v různých měřítkách a v mnoha vydáních mapy Evropy, zejména však Čech, Moravy a Slezska i dílčích celků Českého království, které kreslil Jan Eduard Wagner. Vydávány byly v mnoha variantách (mj. železniční, silniční, cestovní, cyklistické) s českým nebo německým textem. Nejfrekventovanější mapy v měřítku 1:220 000 nakladatel soustředil do souborů Generální mapa Království českého (souběžně jako General-Karte des Königreiches Böhmen, 6 listů) a Generální mapy okresních hejtmanství Království českého (též General-Karten sämmtlicher Bezirkshauptmannschaften in Böhmen, 90 listů). Po Wagnerově smrti 1904 upravoval jejich další vydání František Mareš. V různých měřítkách, několika variantách i vydáních rovněž vyšly plány Prahy a nejbližšího okolí (Smíchov, Karlín, Žižkov, Královské Vinohrady, Nusle, Vršovice, Košíře), které kreslil geometr města Prahy Alfred Hurtig.