Slovanské knihkupectví

Firmu Slovanské knihkupectví Kočí a Finke založili v Plzni 1893 Bedřich Kočí a František Finke. Vyučený knihkupec Bedřich Kočí (* 1865 Mladá Boleslav, † 1955 Praha), předtím zaměstnaný u firem V. Steinhauser v Plzni, Arnošt Pešl v Českých Budějovicích a Jos. R. Vilímek v Praze, do podniku poskytl knihkupeckou koncesi, zpěvák a herec (1871–1875 člen opery plzeňského divadla), později obchodní zástupce v Latinské Americe František Finke (* ? ?, † 1899 Plzeň) finanční vklad. Bedřich Kočí se za firmu přihlásil do Spolku rakousko-uherských knihkupců, vzápětí však vystoupením předešel vyloučení pro porušení stanov (knihkupectví nabízelo nepovolené slevy českým studentům). V dubnu 1895 se společníci po sporech o řízení podniku rozešli, Bedřich Kočí odešel do Prahy a František Finke pokračoval pod nezměněným názvem firmy jako její jediný majitel. V dubnu 1899 ji krátce před svou smrtí prodal dosavadnímu účetnímu pražského knihkupectví a nakladatelství Dr. Frant. Bačkovský Janu Houserovi (* ? ?, † 1907 Plzeň), který pak po získání koncese pokračoval pod svým jménem. Po jeho smrti firmu krátce vedl jako zástupce nezletilých dědiců bratr Václav Houser, ale již téhož roku ji koupil ředitel pivovaru ve Slaném Bedřich Drchkovský (* ? ?, † 1937 Slaný) a od ledna 1908, kdy získal koncesi, pokračoval s firemním označením Jana Housera nástupce. Po něm vedla knihkupectví (nakladatelství již nepokračovalo) vdovským právem Božena Drchkovská a od 1939 do 1949 byla majitelkou její dcera Ludmila Piskáčková.

Celkem vyšlo cca 40 titulů hudebnin a cca 15 knižních titulů. – Hudebniny vycházely zprvu pod firemním označením Kočí a Finke, od 1899 Slovanské knihkupectví, resp. Slovanské knihkupectví – Západočeské nakladatelství Jana Housera. Hudební edice Semper primi (1894–1906, red. anonymně Karel Weis) soustředila skladby pro smyčce a klavír a písně a tance s doprovodem klavíru (úpravy lidových písní a zhudebněné básně soudobých českých autorů). Díla českých skladatelů (především Karel Weis, Jan Malát, Karel Kovařovic, Josef Paukner a Karel Bendl, dále Heřman Šikl, Jindřich Káan z Albestů, Quido Havlasa, Hynek Palla, Hanuš Jan Trneček, Eugen Miroslav Rutte, Alois Ručka, Josef Nešvera, Norbert Kubát, Jindřich Jindřich, Antonín Karas a Otakar Zich) doplnily písně Fryderyka Chopina. Mimo edici přispěli drobnými populárními skladbami Karel Weis (i pod pseud. Celestýn Nožička), písněmi Norbert Kubát a Josef Antonín Kupka. Zbylý náklad hudebnin převzal 1911 do své nabídky pražský nakladatel Mojmír Urbánek. Knižní produkce bez výrazného programu a pod neustáleným názvem nakladatelství (nejčastěji Slovanské knihkupectví a Slovanské knihkupectví Jana Housera, resp. Jana Housera nástupce) vycházela až od 1899 za vedení Jana Housera a později Bedřicha Drchkovského. Naučné tituly nabídly úvahu o křesťanském socialismu (William Henry Abraham), návod k péči o chrup (Karel Wittmayer), návrh zákona o platech v lesnictví (Antonín Holub), učebnici polštiny (František Alois Hora) a komentovaný soubor výroků o Janu Husovi spolu s výborem novodobých básní s husovskou tematikou (Jan Hejret). Z původní beletrie se představili verši Václav Krofta, Josef Holý, Jaroslav Jan Pixa a Miloš Votík, prózami Jindra Zadubský, Eduard Šimek a Václav Fryček pod pseudonymem Václav Malesický. – Jednotně řešenou výzdobu edice Semper primi (litografický titulní list) vystřídaly individuální obálky drobných hudebnin (kreslil mj. K. V. Muttich) a knižních titulů. Hudebniny tiskla a ryla nototiskárna F. M. Geidel v Lipsku (Německo), v tisku knih se střídaly různé firmy, opakovaně Jos. B. Zápotočný v Rokycanech a Ad. Pavlíček v Plzni.