A. Hubínek

Nakladatelství právnických příruček a oddechové beletrie v Praze; knihkupectví

Nakladatelská působnost 1940–1948

Antonín Hubínek (* 1900 Troja, dnes Praha-Troja, † ? ?) absolvoval 3 třídy měšťanské školy, knihkupcem vyučen nebyl. Asi od 1928 působil (dle svého vyjádření jako „činný společník“) nejprve v Ústředním studentském knihkupectví a nakladatelství, později v knihkupectví K. Končel. 1938 obdržel knihkupeckou a nakladatelskou koncesi omezenou na publikace z oboru právnického, koncem téhož roku se osamostatnil (knihkupectví otevřel v průchodu Velký bazar poblíž soudní budovy na Ovocném trhu) a 1941 získal novou koncesi bez předchozích omezení. Po květnu 1945 jej jeho bývalí spolupracovníci z Ústředního studentského knihkupectví a nakladatelství Karel Končel a Alois Pekárek obvinili z kolaborace (žena německé národnosti, s níž se stýkal, měla na nich vymáhat splacení jejich dluhů). Hubínek byl vyloučen ze Svazu českých knihkupců a nakladatelů, po jeho odvolání bylo vyloučení pozastaveno a do únorového převratu 1948 nebyl zřejmě případ vyřešen (s osvobozujícím verdiktem jej mezitím prošetřovala též trestní komise nalézací Zemského národního výboru v Praze). Počátkem března 1948 doporučil přípravný výbor Odborného svazu knihkupců, nakladatelů a obchodníku s obrazy, aby Hubínkovi byla odňata koncese a na jeho firmu uvalena národní správa; další údaje o nakladatelově osudu nebyly zjištěny.

Vyšlo cca 25 titulů. – V rámci koncesního omezení zaměřil nakladatel zprvu ediční program na právnickou literaturu (užíval též označení Nové právnické knihkupectví, antikvariát a nakladatelství). Po generálním rejstříku ke Sbírce zákonů a nařízení vydával jak samostatně, tak v edici Sbírka lidových právnických příruček (1942) výklady zákonů a právních předpisů; autorský okruh tvořili advokáti Jaroslav Hubený-Bělský, František Kočí, Jaroslav Mellan, Oldřich Procházka, František Raušar a vysokoškolský pedagog František Rouček. Jaroslav Mellan připojil tematicky uspořádané soubory citátů a sentencí s vlastním komentářem (Mluviti zlato..., 1941; Mlčetí stříbro..., 1947) a knížku příběhů ze soudních síní. Divadelní historky od Jaroslava Rudloffa (1943) zahájily obrat nakladatelství k oddechové beletrii, jejíž program naplnili Jaromíra Hüttlová, Ema Tintěrová, Josef Jahoda a Vláďa Zíka (vl. jm. Vladimír Watzke) příběhy ženských osudů, dívčím románem, soudobými pohádkami, klukovskými příhodami a humoristickou detektivkou. Středoškolský pedagog, autor učebnic a překladatel František Zpěvák uplatnil v nakladatelství koncem války knížku povídek z prostředí příbramských horníků, detailní informace o studiu na Vysoké škole politické a sociální podal 1947 její tehdejší rektor František Rouček. Do generální komise převzala firma od autora Vojtěcha Hulače návod k výrobě ovocných vín. – Odborné příručky spojovala anonymní úsporná a přehledná grafická úprava, populární Mellanovy knížky sentencí vyšly v praktickém kapesním formátu na biblovém papíře, vázané do měkkých desek. Obálky a vazby beletrie zpravidla navrhoval Antonín Ernest, na četných ilustracích se rutinními kresbami podílel především František Roleček, prózu Františka Zpěváka ilustroval příbramský malíř Karel Hojden. Hlavními tiskárnami nakladatelství byly pražské firmy Dr. Ed. Grégr a syn a Janský & Navrátil.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 19.02.2016 21:20