V. Horák a spol.

Knihtiskárnu a nakladatelství V. Horák a spol., spol. s r. o. řídil tiskař Václav Horák (* 1880 Bousov u Čáslavi, † 1957 Praha). Firma působila od 1913 (zprvu krátce pod názvem Knihtiskárna L. Linharta) v dvorní části budovy sborového domu a modlitebny Svobodné církve reformované, od 1918 Jednoty bratrské (dnes Církve bratrské) v Soukenické ulici na Novém Městě, Václav Horák byl dlouholetým aktivním členem církve. V rámci komerčního tiskařského provozu se firma významně podílela na zakázkách pro nekatolické křesťanské korporace, zrušena byla po 1949.

Vyšlo cca 55 titulů. – Nesoustavnou nakladatelskou činnost při knihtiskárně zahájili 1913–1914 Josef Lukášek monografií Jáchyma Ondřeje Šlika a brožurou o Augustinu Smetanovi, Józa Novotný výkladem o biblických zemích a Jan Špaček knihou veršů. Podnětem k výraznému rozšíření programu 1923–1926 byla nakladatelská a tiskařská účast Václava Horáka na uměleckém čtrnáctideníku Apollon (vycházel od října 1923 s podtitulem Literární a umělecká revue, později Revue pro kulturní život, zanikl 6. číslem 2. ročníku v lednu 1925). Na redakci časopisu a zřejmě i na formování programu knižní produkce se podíleli tiskařův synovec a pozdější manžel političky Milady Horákové Sláva (Bohuslav) Horák, výtvarný publicista F. X. Heppner a literáti Jan Klepetář, Franta Kocourek a Frank Tetauer. Přidruženou knižní produkci zahájily 1923 válečné povídky Jana Václava Rosůlka. V prosinci téhož roku založená edice Apollon (1923–1925) přinesla překlad z francouzštiny (dopisy Ch.-L. Philippa), angličtiny (drama G. B. Shawa) a původní divadelní hru Franty Kocourka. Navzdory ujištění, že „edice Apollon bude vycházeti dále“, utlumil zánik časopisu další plány. V edici již nevyšel avizovaný životopisný román Franze Werfela Verdi v překladu Evy Rutteové (vydalo jej 1928 Aventinum) a nevznikla ani ohlašovaná Edice dneška, kterou měly zahájit stati Franty Kocourka Proletkult v nás. Širší program nakladatelství uzavřely sloupky Karla Poláčka (1925) a povídky Egona Hostovského (1926). S návratem k původnímu ideovému profilu se nakladatelství od 1925 zaměřilo na beletrii s mravně výchovným náboženským posláním. Postupně zařadilo romány kazatele Charlese Williama Gordona (pseud. Ralph Connor) o náboženském obrácení v prostředí kanadské divočiny, román Hugha Redwooda o Armádě spásy, příběhy anglického metodistického kazatele Josepha Hockinga a povídku Mary Ann (Marian) Ewansové (pseud. George Eliot). Původním historickým románem z Náchodska přispěl Józa Novotný a románem pro mládež Marie Karla Rafajová. Anglické pohádky přeložil Bohuslav Tožička, původními pohádkami přispěli Blahoslav Kučera a Vilma Tichá (šifra V. T). S cílem „v povídkové formě osvítiti našim dětem život a jeho úskalí“, „ukázati cenu pravdy a poctivosti a odplatu za hřích“ a „ukazovati toho, který je SVĚTLO“ založilo nakladatelství „knihovnu malých“ Světélka (1934–1937, red. Marie Rafajová). V edici, doporučované nedělním školám, vycházelo 6 svazků ročně s prémií pro předplatitele (deskami na roční sérii). Původní příběhy (Marie Rafajová, P. E. Dostál-Úsobrnský, Marie Michálková, Božena Jehličková, Karel Kolman) doplnily překlady a adaptace z angličtiny, němčiny a švédštiny (mj. Ida Bäckströmová, Amy Le Feuvre, Dinah Maria Craiková, Ida Fronmayerová, W. M. Schwartzová, Amanda Sevaldsenová, Muriel Stapleyová, Peter Thornton). Po odchodu redaktorky převzal počátkem 1938 edici do svého nákladu Křesťanský spolek mladíků, který v ní pokračoval do konce 1941. Nebeletristická produkce nakladatelství V. Horák a spol. přinesla mj. další monografie význačných osobností české reformace Bedřicha Viléma Košuta a Jana Janaty (Josef Lukášek) a Rudolfa Říčana (Karel Eduard Lány), teologické stati s polemickým nábojem (Josef Lukl Hromádka), úvahy o společnosti (Josef Lavička) a soubor promluv českobratrských kazatelů (uspořádal Josef Bohuslav Jeschke). – Obálky časopisu Apollo a několika knižních titulů navrhl Jan Šístek, dějové obálky náboženských románů maloval Václav Čutta. Dětské knížky ilustrovali Ludmila Janská a Jaroslav Kočí, na obálkách edice Světélka převažovaly diletantské anonymní kresby.