F. & V. Hoblík

Majitel kolínského knihkupectví Fr. Hoblík a společník tamní knihtiskárny a litografie Sudek a Hoblík František Hoblík (*1842 Hobšovice u Slaného, † 1926 Pardubice) rozšířil 1872 své působení do Pardubic, kde založil knihtiskárnu F. Hoblík a spol. Jako společníci přistoupili faktor zmíněné kolínské tiskárny Josef Leopold Bayer, Františkův mladší bratr Václav Hoblík a Eduard Hofmeister. Od 1875 pokračovala firma pod názvem Hoblík & Bayer do 1880, kdy společník J. L. Bayer odešel do Kolína, kde zřídil vlastní tiskárnu. Téhož roku František Hoblík přenechal kolínské knihkupectví svému nejmladšímu bratru Adolfu Hoblíkovi, který je později převedl na své jméno, a pardubický závod vedl dále pod firmou F. & V. Hoblík (společníkem byl Václav Hoblík). 1881 se přestěhoval z Kolína do Pardubic a 1888 se stal jediným majitelem podniku, jehož název současně změnil na F. Hoblík. V Pardubicích se zapojil i do veřejného života. 1886 navrhl založení městské spořitelny a stal se prvním předsedou jejího ředitelství, 1888–1889 a opět 1893–1899 byl starostou města. Jako vůdčí osobnost pardubických evangelíků inicioval postavení evangelického kostela (1897) a zřízení samostatného sboru (1919). Mezi zákazníky tiskárny patřily mj. Spolek Komenského a další evangelické korporace i osobnosti, dále pražské nakladatelství F. Tempsky a pardubické nakladatelství německých poštovních, telefonních a telegrafních příruček Eduarda Kmínka. V Pardubicích Hoblík rozvinul i vlastní nakladatelství, jehož skromné základy položil již při knihkupectví v Kolíně. Po rozmachu v 80. letech 19. století však intenzita produkce postupně slábla a po výprodeji nakladatelského skladu 1900 vyšlo již jen několik titulů. Firma se pak soustředila na zakázkový tisk včetně map, obrazů, litografických pohlednic a později i speciálních reklamních obtisků. Od 1912 vedl závod jako jeho spolumajitel a ředitel zakladatelův syn Karel Hoblík (* 1879 Poděbrady, † 1914 Lovosice), který po absolvování reálky a obchodní akademie v Chrudimi studoval v Praze na technice. Z nezjištěných rodinných důvodů byl ze studií odvolán, aby se po získání odborných zkušeností ve Vídni ujal řízení pardubické tiskárny a litografie. Po mobilizaci 1914 (narukoval jako poručík v záloze) zemřel v polní nemocnici v Lovosicích zřejmě na následky sebevražedného pokusu. 1918 tiskárnu od Františka Hoblíka koupili řezník Jan Čížek a sazeč Bohumil Turek a dále ji vedli zprvu pod firmou F. Hoblík nást., později B. Turek a J. Čížek. 1926 se společníci rozešli a Bohumil Turek si zřídil samostatný závod.

Vyšlo cca 110 titulů. – Pro širší veřejnost firma vydávala nejprve regionální časopis Stráž na východě (1878–1881; majitelem byl J. L. Bayer, redaktory mj. Emanuel Antonín Meliš, Josef Janda, A. M. Daněk). Od 1880 vycházel zábavný a poučný týdeník, později mladočesky orientovaný politický a národohospodářský čtrnáctideník Pernštýn (1888 s přílohou Hlas od Loučné), který od ledna 1889 převzal do svého majetku jeho dlouholetý redaktor Josef Janda. Různorodá knižní produkce zprvu nabídla především učebné pomůcky a středoškolské učebnice matematiky (František Suchánek), geometrie (Antonín Barborka, Josef Sylvestr Vaněček) a deskriptivy (Václav Lavička). Regionální vlastivědu rozvíjeli Josef Nechvíle, Emil Musil Daňkovský, Jan Šafránek a Václav Pok Poděbradský, popularizační brožuru o Adolfu Heydukovi napsal Karel Vojtěch Prokop, o Jiljím Vratislavu Jahnovi Josef Weger. Bez pevného programu vycházely příručky a odborné spisky (o první pomoci psal Josef Kabeláč, o hasičském výcviku Václav F. Kohl, o pěstování zelí Emanuel Antonín Meliš, o myslivosti Josef Horník) a úvahy k problémům alkoholismu (Ladislav Nágl), vězeňství a sociálních ústavů (Čeněk Hevera) a pacifismu (Karel Adámek). „Vzájemnosti slovanské, zvlášť literární a umělecké“ měl být věnován časopis Slovanský obzor (1882; vyšla údajně 3 čísla, výtisk nebyl zjištěn). Skromná beletristická nabídka pro dospělé přinesla kromě souboru Spisy Emanuela Miřiovského (1882–1885) jen 2. svazek humoresek Antonie Melišové-Körschnerové (1883; 1. svazek vydal 1873 Theodor Mourek v Praze), prózy Ladislava Hejtmánka, bulharské písně v překladu Jana Wagnera a verše Stanislava Zimy. Cestopisnou črtu z Alp připojil Josef Mrňávek, sborníček příležitostných proslovů sestavil Ladislav Hejtmánek. Původními divadelními hrami přispěli Jan Otakar Hrázký, Jozef Miškovský (pseud. Josef M. Pobořský), A. K. (snad Anna Melišová-Körschnerová) a v překladu do němčiny Josef Štolba. Sborník komických výstupů, zpěvů a deklamací Nové merendy (1884, red. Josef Mikuláš Boleslavský) navázal na řadu Merendy (1871–1882) zaniknuvšího pražského nakladatelství Mikuláš a Knapp. Rovněž „sbírka divadelních her pro milovníky soukromých divadel“ Nový divadelní ochotník (1884, red. Josef Mikuláš Boleslavský) s příspěvky populárních českých autorů (Josef Jiří Stankovský a Eliška Pešková) a překlady aktovek z francouzštiny a polštiny navazovala na populární edici téhož nakladatelství Divadelní ochotník – Nová sbírka (1866–1882). Již 1884 však původní edici oživilo pražské nakladatelství J. M. Srp a pardubická řada zanikla. Kratší výchovné prózy pro mládež publikovali Emil Musil Daňkovský a Karel J. Zákoucký, profilová edice Besídka dospělé mládeže (1882, jen povídka Františka Suchánka) se však nerozvinula. Reprezentační přehled dobové tvorby pro menší děti představily sborníky próz, veršů, scének i naučných statí Blahé zlaté mládí (1884, 1885, red. Jan Fišer a František Hrnčíř, ilustroval Karel L. Thuma), doplněné životopisnými medailonky autorů. Drobnou knížkou pro nejmenší přispěl Václav Kálal. Na přelomu 80. a 90. let se František Hoblík načas ujal i časopisů zaměřených na výchovu a na dětskou četbu, jejichž zakladatelé a redaktoři obtížně hledali a často střídali nakladatele. V Pardubicích tak krátce vycházel „prostonárodní časopis vychovatelský“ Pěstoun Antonína Konstantina Vítáka (jen roč. 13 [8], 1890, odp. red. F. Hoblík) s přílohou pro děti Matice dítek, kterou Hoblík osamostatnil a vydával až do 1892 (roč. 7–9). Z pražského nakladatelství V. Neubert převzal a 1890–1892 vydával rovněž časopis redaktora Jana Svobody pro mládež Besídka malých (roč. 12 a 13). Historickou literaturu zastoupil kromě překladu z řečtiny (Thúkydidés o válce peloponéské) výklad nejstarších dějin (Justin Václav Prášek) a popis prusko-rakouské války 1866 (Otakar Jedlička). Nejen tiskařsky, ale i nakladatelsky se firma významně podílela na produkci evangelické literatury. 1881 František Hoblík převzal „časopis pro lid evanjelický“ Hlasy ze Siona a vydával jej až do jeho zániku 1916 (roč. 21–56). 1888 a 1889 vycházel rovněž kalendář Sion s beletristickou přílohou. Především událostem spjatým s reformací a národopisnému výzkumu věnoval pozornost Časopis historický se zvláštním zřetelem k duchovnímu vývoji našeho lidu (2 ročníky 1881–1882, red Josef Dobiáš). Dalšími svazky pokračoval třídílný soubor kázání a modliteb (György Szikszai), zahájený již v Kolíně. Dále vyšly základní texty evangelické věrouky (Jan Kalvín, Heinrich Bullinger), životopisy reformátorů Guillauma Farela (František Šebesta) a Jana Husa (Gotthard Viktor Lechler), náboženské úvahy (František Kozák, Bohumil Mareš) a později aktuální polemické obhajoby reformace (též separáty z Hlasů ze Siona). K výročí narození Jana Amose Komenského 1892 připravilo nakladatelství almanach Palma věkův a sborník oslavných příspěvků, o rok později nové vydání Informatoria školy mateřské. Pro školní mládež vydalo opakovaně Heidelberský katechismus v úpravě Heřmana z Tardy, učebnici biblické dějepravy, modlitby a školní písně. Kromě knižních publikací nabízelo též podobizny evangelických hodnostářů. Edice historických pramenů Písemné památky evanjelické minulosti české (1906–1907, red. Gustav Adolf Skalský) přinesla jen dva komentované archivní dokumenty. Cestopis o Egyptu (Carl Henrik Scharling) a lékařovy úvahy o umírání (Claus Jacob Emil Hornemann) přeložil z dánštiny Pavel J. Jelen. Od 1884 firma tiskla a distribuovala monumentální dílo Slovanstvo ve svých zpěvech, které vlastním nákladem vydával v Poděbradech Ludvík Kuba; až 10. knihy souboru (Písně dalmatské) se 1893 ujala i nakladatelsky. Drobné hudebniny v nakladatelství představili ředitel kůru v Pardubicích Jan Procházka, Josef J. Pihert, Jan Svoboda a další. Od 1891 vycházela po sešitech obsáhlá numizmatická monografie Klimenta Čermáka a Bedřicha Skrbka Mince království českého za panování rodu habsburského od r. 1526, jejíž dokončení 1913 uzavřelo i nakladatelskou činnost firmy.