Vojtěch Hrách

Vojtěch Hrách (* 1901 Praha, † 1951 ?) se po 4 třídách reálky vyučil 1917–1920 knihkupcem u firmy Jos. R. Vilímek (1918–1920 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu). Pak byl do konce 1931 knihkupeckým zaměstnancem, nejdéle u firem Československý kompas a Julius Albert. Již 1930 si opatřil knihkupeckou koncesi a v lednu 1932 založil v Praze na Vinohradech vlastní firmu, v níž zprvu provozoval splátkové knihkupectví pomocí obchodních zástupců. V září 1935 odkoupil výběr titulů z produkce nakladatelství J. Otto. K doplnění jejich nabídky pak znovu vydával některé rozebrané svazky, zpočátku s využitím matric původní sazby. Od 1937 postupně rozvíjel vlastní ediční program, v květnu 1938 ukončil splátkový obchod a v srpnu 1940 otevřel knihkupectví na Starém Městě. Firma zanikla 1949 a v červnu 1951 Vojtěch Hrách tragicky zahynul – utonul na vodáckém výletu. – Syn Vojtěcha Hrácha Jiří Hrách byl vedoucím pražského antikvariátu a jeho vnuk Jiří Hrách mladší je rovněž antikvářem.

Vyšlo cca 35 titulů. – V rámci edice Česká knihovna zábavy a poučení, převzaté z nakladatelství J. Otto, znovu vyšly básnické knihy Jaroslava Vrchlického, přehled dějin umění Josefa Braniše a Příhody Václava Vratislava z Mitrovic. Reedic se dočkalo i několik divadelních her z Ottova souboru Dramatická díla Williama Shakespeara v překladech Josefa Václava Sládka. Nová vydání zprvu vycházela z matric původní sazby beze změny, další vydání některých titulů nově redigoval Vítězslav Tichý, který rovněž pro nakladatelství zpracoval životopis Jaroslava Vrchlického. Z nové sazby vyšlo i 2. vydání pohádek Hanse Christiana Andersena v překladu Gustava Pallase a s ilustracemi Artuše Scheinera. Vlastní ediční program našlo nakladatelství v jazykových učebnicích a cvičebnicích, které vycházely samostatně i ve „sbírce příruček pro školy i soukromé vzdělání“ Pramen (1937–1948). Hanuš Kozák přispěl přehledem učebné látky českého jazyka a literatury, Michael Grobauer německou a anglickou čítankou a studiemi o angličtině, Jiří Galler a Jindřich Mrázek obrázkovým slovníčkem angličtiny a Ja. V. Vágner učebnicí ruštiny. V edici Hráchova lidová knihovna (1947, red. Ota Tichý), chystané pro populárně naučnou literaturu i hodnotnou beletrii, vyšla jen metodika studia cizích jazyků (Josef Balcar a Ota Tichý). Mimo edice doplnila od 1939 produkci nevýrazná původní beletrie, na níž se podíleli Jaroslav Pecháček (román pro chlapce s vlastními ilustracemi a obrázková knížka pro nejmenší), Zdenka Valentová (pohádky), Arnošt Czech z Czechenherzu (sociální utopie), Vojta Válek (vesnický román) a Ota Tichý (sbírka veršů). Esej o smyslu umění připojil Gustav Pallas, překlady Arnošt Czech z Czechenherzu (sanskrtská báseň) a Karel Škabroud (drama Friedricha Hebbela). – Grafickou úpravu reedic limitovala podoba původních vydání, nové obálky navrhoval Ladislav Zástěra. Na výzdobě, úpravě a obálkách další produkce se podíleli Václav Kocourek, Václav Junek, Jindřich Krejča a Josef Jičínský, nejvýrazněji Ladislav J. Kašpar. Většinu titulů tiskly pražské firmy Typus a Fr. Faktor.