Ludvík Souček

Knihkupectví a komisionářství s příležitostnou nakladatelskou produkcí v Praze; obrazárna

Nakladatelská působnost 1919–1940

Ludvík Souček (* 1880 Praha, † ? ?) se vyučil u firmy Dr. Frant. Bačkovský (1895-96 absolvoval gremiální knihkupeckou školu), kde byl pak zaměstnán do 1911. Během zaměstnání působil v bibliografickém odboru Spolku českoslovanských knihkupeckých účetních. 1911 získal koncesi a otevřel vlastní knihkupectví, které po 9 letech rozšířil o obrazárnu. K rozsáhlému sortimentu zejména odborné a vědecké literatury postupně připojil komisionářství vědeckých korporací (od 20. let Vojenský vědecký ústav, Botanická společnost, Česká chemická společnost, Klub přírodovědecký, Ústav moderních řečí, Společnost přátel antické kultury) a kladenského nakladatelství Jaroslav Šnajdr. Ujímal se i distribuce beletrie a odborné literatury (především jazykových učebnic, přírodovědných studií, odborných průvodců) vydávané vlastním nákladem autorů. Působil v četných funkcích profesních organizací, zejména jako pokladník Svazu knihkupců a nakladatelů a předseda Záložny knihkupců a nakladatelů. Byl horlivým Sokolem a ve Zbečně, kde měl letní sídlo, vedl obecní knihovnu. Obrazárna byla zaměřena na české umění, zejména tradicionalisty z Jednoty umělců výtvarných (Oldřich Blažíček), vystavovala však i Otakara Nejedlého, Antonína Hudečka aj. Od 1931 ji vedl absolvent filozofické fakulty UK Josef Koráb, který soukromě studoval malířství u Ferdinanda Engelmüllera a Maxe Švabinského. Byl prvním manželem Součkovy dcery Libuše (podruhé se 1952 provdala za nakladatele Václava Petra). Později údajně působil jako malíř a grafik v Melantrichu, v 60. letech pracoval jako nákupčí antikvariátu n. p. Kniha. 1945 se firma změnila na veřejnou obchodní společnost.

Vyšlo cca 20 titulů. – Jen nesoustavná nakladatelská činnost v letech 1919–1940 zůstala na okraji hlavního knihkupeckého a komisionářského působení firmy. Po dramatu Georgese Clemenceaua (1919) a pokusu o populární beletristickou edici Oceán (1920; Jack London, Anastazija Aleksejevna Verbickaja, ruské humoresky) se omezila se na několik titulů beletrie (mj. Václav Brtník, Vladimir Dubrov-Severskij) odborných statí (Jaroslav Preiss, Josef Velenovský) a praktických příruček z různých oborů (peněžnictví, sport, medicína, přírodní vědy), jejichž vydání zřejmě iniciovaly přátelské a komisionářské kontakty nakladatele. Na přelomu 30. a 40. let Souček vydával žertovné kresby Josefa Korába jako novoročenky.

Literatura a prameny: Gd. [Jan Gotthard]: Třicet let ve službách české knihy..., Československý knihkupec 1, 1924, s. 295–296; Gd. [Jan Gotthard]: Pět hvězdiček kolegy Ludvíka Součka, Československý. knihkupec 7, 1930, s. 510–511, 1 fot.; Gd. [Jan Gotthard]: Šestá hvězdička Ludvíka Součka, Knihkupec a nakladatel 2, 1940, č. 43, s. 369–370, 1 fot.; Ktk. [Bohuslav Koutník]: Ludvík Souček, pražský knihkupec a nakladatel..., Časopis českých knihovníků 19, 1940, s. 120–121; Luděk Svoboda: Antikvariát a já (1999), s. 16–24, 27, 128.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 28.07.2019 18:23