B. Smolíková-Mečířová

Absolventka gymnázia (maturita 1928) a posluchačka práv na Univerzitě Karlově Božena Smolíková (* 1909 Praha-Nusle, † ? ?) převzala od své matky Marie Kunzové obchod se školními knihami v Praze-Michli a 1929 získala knihkupeckou koncesi. 1936 ji rozšířila o koncesi nakladatelskou a zahájila pod svým jménem nakladatelskou činnost. 1940 se provdala za Miloše Mečíře, který do podniku vstoupil koncem 30. let, a přijala jméno Božena Smolíková-Mečířová.

Vyšlo cca 95 titulů. – Nakladatelství otevřel původním románem z Dalekého západu Eduard Fiker, který pak krátce redigoval základní edici kovbojek a detektivek Knihy nové generace (1937–1947, od 1943 s názvem Knihy nové generace – dobrodružná a detektivní řada), do níž přispěl i dalšími tituly. Převažující překlady z angličtiny (Arthur Henry Gooden, James Hilton, Frank Chester Robertson, Henry Holt, Dan James, James Marshall, W. B. Bannerman, Bliss Lomax, David Frome, Robert Crane a zejména Stone Cody s cyklem o Soví tlupě) vystřídala počátkem 40. let v důsledku válečné cenzury původní tvorba (František H. Šubert, Jaroslav Novotný, Miloš Kosina, Karel Mečíř). Poválečný překladový program (Erle Stanley Gardner a chystaná pokračování případů Perryho Masona) se již nerozvinul. Diferenciace čtenářského zaměření v rozšiřující se produkci vedla 1941 ke vzniku dalších edičních řad, v nichž dominovala původní tvorba, jen výjimečně zpestřená překlady. Edici Knihy nové chlapecké generace (1937–1948), která dodatečně zahrnula i tři původně edičně nezařazené tituly pro mládež, naplnili převážně Miloš Kosina a František H. Šubert, do edice Knihy nové dětské generace (1941–1949) přispěly zejména Jindra Horáková, Jarmila Kaslová, Zdena Rydvalová a Marie Tippmannová, po jednom titulu připojili Blanka Blanická, Václav Mejstřík, František Jírů (verše) a Zdeňka Zahrádková spolu s dánskou autorkou Estrid Ottovou. V edici Knihy nové dívčí generace (1941–1945) rozšířili autorský okruh nakladatelství Jan Wenig, Věra Němotová, Lída Merlínová, Mima Růžičková a Olga Fujerová, v poslední edici Ženy – ženám (1943-1947) dominovaly Olga Fujerová a Věra Němotová (i pod pseud. Fan Vavřincová), které doplnila Němka Kaethe Lambertová. Po 1945 vyšly mimo řadu ještě dva venkovské romány Julie Landové (vl. jm. Růženy Morávkové). Od 1943 nakladatelství rozšířilo označení Knihy nové generace na všechnu beletrii (v prospektech s podnázvem Sbírka hodnotných dětských, chlapeckých, dívčích, ženských, dobrodružných a detektivních románů) a s průběžným číslováním titulů je předřadilo jednotlivým edičním řadám. Mimo hlavní program vyšla informativně-propagační příručka Břetislava Josefa Procházky Írán (1941). – Výzdoba knih základní dobrodružné řady (její tituly zprvu vycházely též po sešitech) a dívčí edice se zpravidla soustředila na výraznou kreslenou obálku či přebal, knihy pro děti a chlapecké příběhy provázel bohatší ilustrační doprovod, nezřídka rozšířený o celostránkové ilustrace na přílohách. Po vstupním titulu (Emanuel Boháč) dominovala trojice ilustračních rutinérů (Zdeněk Burian, František Horník a Miloš Novák), kterou v úvodní edici doplnil expresivnější Jan Braun. V dalších řadách se připojili ilustrátoři Jan Černý, Jan Černý-Klatovský, Jan Goth a Karel Putz, ojediněle Miloš Endler a Emil Cimbura. Tlumenější obálky edice Ženy – ženám navrhly Klára Pražáková a Hana Mayerová, leporela Jindry Horákové pro nejmenší ilustroval Miloš Novák. Většinu knih tiskly firmy Vojtěch Šmíd a Studentská knihtiskárna v Praze a Bratří Řimsové v Blatné.