Lad. Sehnal

Syn jičínského vinárníka Ladislav Sehnal (* 1853 Bělohrad, dnes Lázně Bělohrad, † 1908 Praha-Vinohrady) absolvoval jičínské gymnázium a několik let byl zaměstnán v pražském knihkupectví a nakladatelství Dr. Grégr a Ferd. Dattel, kde působil zejména jako ruský korespondent. V 70. letech 19. stol. přispíval satirickými verši do Palečka a krátce se podílel na redakci jičínských Slovanských listů. Koncem 1879 koupil od Antonína Čapka (* 1847, † 1899) tiskárnu v Jičíně (zal. 1872) a počátkem 1880 od něho převzal (jako majitel, vydavatel a redaktor) časopis Krakonoš. Získal knihtiskařskou a kamenotiskařskou koncesi, v březnu 1880 tiskárnu převedl na své jméno a vzápětí rozvinul i nakladatelství. Distribuci produkce převzalo knihkupectví Dr. Grégr a Ferd. Dattel a pak i nástupnické firmy, z nichž poslední (Eduard Valečka) nakladatelsky zaštítila Sehnalovu sbírku humoristických a satirických veršů V růžovém rozmaru. Počátkem června 1896 se majitelem a odpovědným redaktorem Krakonoše stal faktor pražské tiskárny Vondruška & Kolanda  Bedřich Outrata, který si od Sehnala pronajal i jičínskou knihtiskárnu. V březnu 1899 Sehnal tiskárnu jejímu dosavadnímu nájemci prodal a přesídlil do Prahy na Vinohrady. Mezitím 1893–1901 působil s přestávkami jako impresário houslisty Františka Ondříčka a organizoval některá jeho koncertní turné v Česku i v cizině. Pohřben byl v Jičíně, svůj značný majetek odkázal Ústřední matici školské, knihovnu a sklad knih fondu k založení Azylu českých herců.

Vyšlo cca 20 titulů. – Jádrem nakladatelství byla Sbírka dramatických spisů slovanských Slovanské divadlo (1881–1883, red. Celestýn Liposlav Frič a Ladislav Sehnal), založená v roce předpokládaného otevření Národního divadla s cílem povzbudit zájem českých profesionálních i ochotnických souborů o slovanskou dramatiku. Překlady z polštiny (Michał Bałucki, Oswald Balzer, Henryk Sienkiewicz), ruštiny (Gavriil Alexandrovič Chruščov, Alexandr Nikolajevič Ostrovskij, Alexej Tolstoj), slovinštiny (Josip Jurčič), chorvatštiny (Janko Jurković) a srbštiny (Kosta Trifkovič) doplnila původní tvorba (Antonín Koukl a Jaroslava Vrchlického Drahomíra). Samostatně vyšly básně France Prešerena v překladu a s životopisným úvodem Josefa Penížka, prózy Josefa Ježka, verše Antonína Koukla a Sehnalovy verše i jeho časová národohospodářská úvaha. – Edici Slovanské divadlo později převzalo do prodeje nakladatelství časopisu Divadlo (Bohuslav Kavka) a 1913 ji rozšířilo o další svazek.