Svět (Ostrava)

Ferdinand Stodola (psal se Fredy Stodola; * 1897 Oldřiš u Poličky, † 1969 Ostrava-Vítkovice), původním zaměstnáním obchodní cestující, vydával od 1928 knihy lidové oddechové četby a současně byl i jedním z jejich autorů. Jednotlivé tituly vycházely zprvu formálně jako periodika, tedy na pokračování v pravidelně vydávaných číslovaných sešitech, nejprve pod jménem Fredy Stodola, později s označením Expedice, resp. Vydavatelství románů Svět. Na vydávání se podílela a později je vedla Žofie Stodolová (roz. Kravčíková; * 1886 Slezská Ostrava, dnes Ostrava, † 1965 Ostrava-Vítkovice), obchodnice v Moravské Ostravě-Hulvákách, která získala 1930 ještě pod jménem z předchozího manželství Kocurová (za Stodolu se provdala asi koncem téhož roku) tzv. malou knihkupeckou koncesi pro obchod se školními a modlitebními knihami, kalendáři, a obrazy svatých. Vydavatelství svou produkci šířilo zprvu převážně vlastní přímou distribucí (nové adresy k zasílání nabídek odměňovalo publikacemi svého i cizího nákladu) i prostřednictvím kolportérů a prodejen periodického tisku především na Ostravsku, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, ale mezi odběrateli byli i čeští dělníci a horníci pracující v cizině (v Rakousku, Německu, Polsku, Jugoslávii, Belgii, Francii a USA). 1932 bylo Vydavatelství románů Svět pokutováno pro neoprávněné provozování nakladatelské živnosti (časopisecká forma kryla nakladatelskou činnost), v polovině 30. let byla Žofie Stodolová jeho majitelkou a vydavatelkou, Fredy Stodola odpovědným redaktorem. Počátkem 1937 rozšířila Žofie Stodolová malou koncesi o prodej obrazů a barvotisků a koncem téhož roku získala po předchozích neúspěšných pokusech nakladatelskou koncesi. Od října 1943 působila firma pod protokolovaným názvem Žofie Stodolová (předmět obchodu: Nakladatelství a obchod obrazy a barvotisky, kramářství a obchod ručně malovanými obrazy a rámy, pivem, sodovkou a ovocnými šťávami) a v listopadu téhož roku byl Ferdinand Stodola jmenován jejím prokuristou. Koncem 1945 redukovala majitelka spektrum podnikání na nakladatelství, obchod obrazy a barvotisky a protokolovala nový název Nakladatelství Svět, Žofie Stodolová. Vzápětí si nakladatelskou část firmy od ní pronajal ředitel ostravské filiálky vydavatelského koncernu Melantrich Vítězslav Zmuda. Na nové adrese v centru Ostravy pak nakladatelství, jehož lektorem se stal literát Milan Rusinský, působilo pod zkráceným názvem Svět s převážně beletristickým, zprvu regionálně zaměřeným programem do 1949. Koncem téhož roku je převzalo do národní správy ostravské nakladatelské družstvo Úder, které však 1951 samo likvidovalo. Z obchodního rejstříku byla firma vymazána v září 1953. Manželé Stodolovi vedli v 50. letech 20. století prodejnu papírnictví národního podniku Narpa v Ostravě-Hulvákách.

Celkem vyšlo cca 60 titulů. – Většina pseudonymů, pod nimiž publikovali autoři nakladatelství, nebyla spolehlivě dešifrována; v dokumentech ostravských úřadů byly zaznamenány jen pseudonymy Ferdinanda Stodoly Fred Stolský (ten však jiné prameny připisují novináři Metoději Havlíčkovi) a Svět. Některé tituly z počátků vydávání neevidují bibliografické databáze a jejich výtisky nebyly zjištěny. Podle knihopisných údajů na dostupných obálkách sešitů (většina obálek se nezachovala) vycházely publikace zprvu ve volné řadě Lidové romány Svět (1928–1938). V úvodní kompilaci Sto příběhů, pověstí a románů z Ostravsko-karvínského revíru (1928–1929) doplnil pseudonym A. R. Fremanský (též A. K. Fremanský) za spoluautorství Fredyho Stodoly vlastní prózy z Ostravska drobnými příspěvky dalších autorů (Václav Šolc, J. S. Machar, Jaroslav F. Urban, Joža Jícha Libušínský, Josef Křičenský, Rudolf Kepka). Výňatky z knihy vyšly 1935 znovu samostatně pod pseudonymy A. K. Fremanský-Svět a Svět. Po ojedinělém překladu úvodních svazků cyklu Roccambole (autor Pierre Alexis de Ponson du Terrail, přel. pseud. Svět) se vydavatelství vrátilo k původní tvorbě, v níž ve zjevné inspiraci tzv. krvavými romány z 2. poloviny 19. století převažovaly rozsáhlé, většinou vícedílné příběhy ze současnosti s komplikovaným dobrodružným dějem, střídajícím různá sociální prostředí i domácí a exotické lokality. Podle dobových dokladů nejprve vyšly romány Peklo Sibiře, Pomsta ve vyhnanství a Touha po mamonu (jejich výtisky nebyly zjištěny), po nichž se uplatnil autor Leo Urbanes politicko-dobrodružnou epopejí Ruská revoluce 1917 (1933–1934), zahrnující události od 1905 do současnosti, a kvazihistorickým románem Tajemný muž aneb Krutá pomsta cikánčina (1934). Od 1936 jej vystřídal Fred Stolský příběhy z budoucnosti (Gumová pevnost) i ze současnosti (Maminko, proč nepřicházíš....?, Cirkusová příšera). V navazující edici Československá (pak krátce Česko-slovenská, pak Českomoravská) knihovna (1938–1942) vyšel příběh z válečného Ruska Legionářský kurýr (pseud. Radim Dub) a místo románového životopisu francouzského legionáře Lumíra Březovského Neplač, drahá maminko, ohlašovaného k 20. výročí republiky (úvodní sešity byly údajně expedovány odběratelům), kriminální román z anglického prostředí Mrtvý žije! (pseud. Ruda Jánský). Na přelomu 1938–1939 nakladatelství operativně zařadilo Sibylina proroctví v překladu astrologa Aloise Krčmy a příručku česko-německé konverzace (Zdeněk Dorazil). Edici uzavřel dalšími románovými cykly nový autor Václav Vijačka, který v obsáhlých dobrodružných a milostných příbězích (Cesty osudu jsou nevyzpytatelné; V boji života; Ema ze zámku; Utrpením ke štěstí) s vývojem politické situace vracel děj ze vzdálených zemí na domácí venkov. S útlumem sešitových edic, omezovaných administrativními zásahy protektorátních úřadů, se nakladatelství od 1940 postupně orientovalo na milostné, sociální, dobrodružné, detektivní a sociální romány standardního rozsahu (autoři pseud. Jan Bělohorský, Jan Jaschke pod pseud. Jan Světelský, Metoděj Havlíček, Antonín Ladislav Helen), pro něž později chystalo novou edici Lidová knihovna nakladatelství Ž. Stodolové (1945; jen Míla Neumann pod pseud. Jan Šimon). Mimo program nakladatelství Stodolová za protektorátu pokryla svou koncesí vydání almanachu Práce pro „Českou pracovní frontu při Českých fašistických Svatoplukových gardách v Moravské Ostravě“ (1941) a sbírky valašských lidových písní v rámci edice Bohumíra Četyny a Antonína Strnadla Nová Morava (1944). Počátkem 1945 vyšly ještě pohádky M. Ranžové v textové úpravě Arnošta Jurečky. Poválečná Knihovna slovanských autorů (1945, red. Adolf Pohl) zařadila pohotově v redaktorově překladu historické prózy ruských spisovatelů (Alexej Nikolajevič Tolstoj, Jurij Nikolajevič Tynjanov, Lev Rubinštejn). Pod novým vedením následovaly „osvětová kulturní knižnice“ Slezská role (1945), do níž přispěli Zdeněk Bár o Petru Bezručovi a Milan Rusinský o kulturní historii Slezska, a „knihovna lidové četby“ Klíč (1946; jen reedice románu Frana Směji). Ostatní nevyhraněná produkce přinesla mj. česko-ruský slovník (Anastasius Janovský a Adolf Pohl), válečné letecké příběhy (Václav Kubec), parodická naučení mladým spisovatelům (Jaroslav Nečas), lidový román (Josef Jahoda), beletrizované vzpomínky na Jaroslava Haška (Zdeněk Matěj Kuděj), kriminální romány (Eduard Kirchberger pod pseud. E. Kágé, Jaro Fryčer pod pseud. Jules Fisch) a knížky pro děti v české i slovenské mutaci (František Adamec, Ol’ga Harmanová). Původní tvorbu doplnil překlad ze slovinštiny (Ivan Cankar) a z angličtiny (Edward Everest Hale). – Obálky a ilustrace lidové četby kreslil především ostravský malíř, grafik a scénograf Ferdinand Adámek, Knihovnu slovanských autorů typograficky upravoval Rudolf Mikolajek. Na výtvarné podobě knih poválečného nakladatelství Svět se podíleli mj. Jan Obšil, František Ketzek, Jan Provazník a Zdeněk Burian. Tisk zajišťovala nejprve Lidová knihtiskárna ve Fryštáku, pak nejčastěji Melantrich v Ostravě, Osvěta ve Valašském Meziříčí a po 1945 českotěšínská tiskárna H. Lüdemann v národní správě.

Spisovatel lidové četby Leo Urbanes (vl. jm. Leopold Urbanec, též pseud. Vesmír; * 1897 ?, † ? ?) se po autorské účasti v edici manželů Stodolových osamostatnil a 1935–1936 vydával svá díla rovněž po sešitech nejprve v Bartovicích-Radvanicích, pak v Ostravě-Hulvákách pod firmou Expedice lidové četby Vesmír. Doprodával svou starší knihu Orient, jeho kouzlo a nebezpečí (1931 ji vydal v Ostravě – Mariánských Horách strojmistr tiskárny Melantrich Karel Němec), k níž připojil „román zla, vášně, bídy, přepychu, nenávisti a veliké lásky silnější než život“ Propast smrti na celní hranici a politicko-špionážní thrillery ze současnosti Zrádci a Tajemství laboratoře. Produkci doplnil příběh svobodné pařížské matky Marieta (pseud. Vagus-Svět).